13 C 342/2021-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 1. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 068 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci soud lze na základě předložených listinných důkazů učinit závěr, že žalovaný použil dne 11. 9. 2018 k přepravě mezi stanicemi Pardubice hl. nádraží a Kolín dopravní prostředek na vlakové lince č. 126 provozovaný právním předchůdcem žalobce – spol. [právnická osoba], [IČO], a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný nezaplatil přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč ani jízdné ve výši 68 Kč. Pohledávka byla postoupena na [anonymizováno] [právnická osoba], reg. [číslo] tato společnost pohledávku dne 6. 9. 2019 dále postoupila na žalobce. Žalobcova advokátka před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení. Od 12. 9. 2018 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, dále z ustanovení § 3 až § 8 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a z tarifu [anonymizováno 8 slov] O postoupení pohledávky rozhodl soud dle § 1879 a násl. o. z. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 000 Kč. Advokátka poskytla tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.