13 C 8/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 2. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 048 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud věc projednal a rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. O skutkovém stavu věci lze na základě předložených listinných důkazů učinit závěr, že žalovaný použil dne 30. 1. 2016 k přepravě mezi stanicemi Praha - Vysočany a Lysá nad Labem dopravní prostředek na vlakové lince č. 921 provozovaný právním předchůdcem žalobce – spol. [právnická osoba], [IČO], a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný nezaplatil přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč ani jízdné ve výši 48 Kč. Pohledávka byla postoupena na spol. [právnická osoba], reg. [číslo] tato společnost pohledávku dne 15. 8. 2016 dále postoupila na žalobce. Žalobcův advokát před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Od 31. 1. 2016 trvá prodlení žalovaného se zaplacením. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, dále z ustanovení § 3 až § 8 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a z tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. O postoupení pohledávky rozhodl soud dle § 1879 a násl. o. z. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z., podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Druhý výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tento řádně a včas vyzval žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátkou. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 600 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 1 489 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. l o. s. ř.).