14 C 14/2022-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 16 193,44 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nároky vyplývající ze smluv o zápůjčkách, které se žalovanou uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná uvedla, že většina dluhů vznikla v období, na které si moc nepamatuje. Jednala pod vlivem [anonymizováno] choroby, která byla diagnostikována soudním lékařem. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl dne 12. 12. 2013 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč. Z tvrzení, které žalovaná nerozporovala, bylo zjištěno, že původní věřitel do postoupení pohledávky evidoval žalovanou uhrazenou částku 49 933,94 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl dne 14. 4. 2014 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Z tvrzení, které žalovaná nerozporovala, bylo zjištěno, že původní věřitel do postoupení pohledávky evidoval žalovanou uhrazenou částku 33 635,28 Kč. Ze smlouvy o o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl dne 24. 11. 2014 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Z tvrzení, které žalovaný nerozporoval, bylo zjištěno, že původní věřitel do postoupení pohledávky evidoval žalovanou uhrazenou částku 28 435,78 Kč. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení jistiny s příslušenstvím. Nebylo zjištěno, že poskytovatel zápůjček dříve, než přenechal žalované peněžní prostředky, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – zápůjčku splácet. Z dokumentů ke spisové značce Okresního soudu v Hradci Králové [spisová značka] bylo zjištěno, že na návrh Okresního státního zastupitelství v [obec] bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti u posuzované [celé jméno žalované]. Státní zástupce návrh podal na základě zjištění učiněných v rámci vyšetřování trestné činnosti žalované. V trestním řízení byl zpracován znalecký posudek, kdy znalec dospěl k závěru, že žalovaná trpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu. V důsledku duševní choroby mohla obviněná rozpoznat protiprávnosti svého jednání, avšak nemohla své jednání ovládat. V opatrovnickém řízení byl zpracován další znalecký posudek a k omezení svéprávnosti žalované nedošlo. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované postupně peněžní prostředky ve výši celkem 91 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – zápůjčky splácet. Smlouvy o zápůjčkách jsou tudíž neplatné. Přijetím částky celkem 91 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud vydala částku 112 005 Kč, v době rozhodování soudu tak neměla žalovaná vůči žalobkyni povinnost cokoliv dalšího platit. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smluv vystupovala v pozici spotřebitelky, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvy o zápůjčkách dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované – spotřebitelky – zápůjčky splácet. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péčí, proto jsou smlouvy o zápůjčkách neplatné ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Údaje, které případně o svých poměrech uvedla sama žalovaná, nemohly sloužit jako objektivní podklady pro posouzení schopnosti žalované zápůjčky splácet. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala postupně peněžité částky v celkové výši 91 000 Kč a uhradila částku celkem 112 005 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jestliže byly smlouvy o zápůjčkách neplatné, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaná se žalobě úspěšně ubránila. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.