14 C 185/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 9 076 Kč a příslušenství. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že na základě smlouvy ze dne 21. 8. 2017 žalovaná pro potřeby domácnosti čerpala sdružené služby dodávky elektřiny poskytované společností [právnická osoba], [IČO], zejména odebírala elektřinu v odběrném zařízení na adrese [adresa žalované]. Za dodanou a odebranou elektřinu a poskytnuté sdružené služby žalovaná v období od 18. 7. 2018 do 16. 7. 2019 dlužila poskytovateli služeb částku 7 287 Kč a od 2. 8. 2019 trvá prodlení žalované se zaplacením. Za dodanou a odebranou elektřinu a poskytnuté sdružené služby žalovaná v období od 17. 7. 2019 do 21. 9. 2019 dlužila poskytovateli služeb částku 1 789 Kč a od 18. 10. 2019 trvá prodlení žalované se zaplacením. [právnická osoba], [IČO], postoupila pohledávku žalobkyni. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dále soud vycházel z ustanovení § 28 odst. 1, § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále soud vycházel z úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.