14 C 201/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení po žalovaném zaplacení částky 1 278 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytovala žalovanému od 1. 1. 2009 pojištění, a to na základě pojistné smlouvy [číslo] – pojištění podnikatelských rizik. Pojistná smlouvy zanikla pro neplacení pojistného ke dni 5. 4. 2021 a za dobu trvání pojištění žalovaný dlužil žalobkyni pojistné ve výši 1 278 Kč. Ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy trvá prodlení žalovaného se zaplacením částky 1 278 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Ve věci byly posuzovány právní poměry vzniklé před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, právní posouzení proto vychází z dosavadních předpisů (§ [číslo] odst. 3), a to především z ustanovení § 4, § 5, § 12, § 13, § 19 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku O úrocích z prodlení soud rozhodl dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.