14 C 232/2022-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] ve 4. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. Žalovaný nezaplatil žalobci smluvené nájemné ve výši 7 850 Kč měsíčně, a to za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 3. 2022. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci ve výši 23 600 Kč uznal a zavázal se zaplatit do 30. 3. 2022. Žalovaný dluh neuhradil a před podáním žaloby byl vyzván k zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy soud zjistil, že žalobce od 1. 1. 2022 přenechal žalovanému do užívání byt [číslo] ve 4. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal platit žalobci nájemné ve výši 7 850 Kč měsíčně. Z písemného uznání dluhu ze dne 18. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh vůči žalobci ve výši 23 600 Kč, a to jako dluh vzniklý z důvodu neuhrazení nájemného za byt na adrese [adresa], v období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022. Žalovaný se zavázal zaplatit dluh ve výši 23 600 Kč nejpozději do 30. 3. 2022. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce zaplacení dlužné částky neevidoval. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobci částku 23 600 Kč a od 31. 3. 2022 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky uvedené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci, a to z do důvodu neuhrazeného nájemného (§ 2053 občanského zákoníku). Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobci zaplatit, svůj závazek však nesplnil a neuhradil žalobci ničeho. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou částku i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný se zavázal dluh zaplatit do 30. 3. 2022, a jelikož ve smluvené době dluh neuhradil, ocitl se od 31. 3. 2022 se zaplacením v prodlení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 180 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 060 Kč. Advokátka poskytla žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.