14 C 257/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky jako nezaplacené kupní ceny za dodávku elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nesporovala tedy tvrzení v ní uvedená. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, podle kterého žalovaná odebrala od žalobce v době od 28. 6. 2018 do 27. 3. 2019 elektrickou energii v odběrném místě na adrese [adresa], avšak dosud za ni nezaplatila žalobci celou kupní cenu vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 2 603 Kč. To vyplývá ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 11. 12. 2017 ve spojení s fakturou a předžalobní upomínkou. Žalovaná byla k úhradě opakovaně vyzývána a v souladu čl. IV. Obchodních podmínek byla za každou odeslanou upomínku účtována žalovanému částka 100 Kč Celkem žalovaná dluží za pět odeslaných upomínek 500 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalované povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení vychází z ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření písemné kupní smlouvy o dodávce elektřiny ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku, dále soud vycházel z ustanovení § 28 odst. 1, § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.