14 C 330/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače a nezaplatila žalobkyni televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně v roce 2020 za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec. Celkem žalovaná dlužila žalobkyni částku 1 485 Kč. Televizní poplatek byl splatný vždy do 15. dne v měsíci a od 16. dne v měsíci se žalovaná dostala se zaplacením do prodlení. Úroky z prodlení žalobkyně vyčíslila pouze ke dni 19. 7. 2022, ačkoliv prodlení žalované se zaplacení trvalo i po tomto datu. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Další právní posouzení věci vyplývá především z příslušných ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném pro dané období (dále jen zákon). Výše poplatku dle tohoto zákona činila v předmětném období 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona) O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle nařízení § 2 vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou příslušenstvím ve smyslu ustanovení § 513 občanského zákoníku. Ve věci žalované – dlužnice – je vedeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 19. 7. 2019 byl zjištěn úpadek dlužnice a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Věřitelé mohli své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení do 19. 9. 2019. V souzené věci se jedná o tzv. nový dluh, který věřitel nemohl uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení, a na projednávanou věc se tudíž nevztahuje zákaz uplatnit pohledávku žalobou (§ 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení - insolvenčního zákona). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni dva úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.