14 C 333/2021-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 5 218,65 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobce poskytoval žalovanému peněžité prostředky, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2020, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Smlouvou se žalobce zavázal umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z úvěrového účtu až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr formou měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí měsíční splátky byl úrok a dohodnuté poplatky. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobci následující částky: - jistinu ve výši 2 788,65 Kč, - náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, - smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Právní posouzení smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, o smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.