14 C 341/2021-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 12 888 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobce dne 23. 8. 2020 poskytl žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2020, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavření smlouvy žalobce posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Podle žalobcovy evidence žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a ze žalobcova dopisu bylo zjištěno, že žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení advokátem žalobce. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobci následující částky: - jistinu ve výši 7 666 Kč, - poplatky ve výši 495 Kč + 245 Kč, - účelně vynaložené náklady 560 Kč, - smluvní pokuty ve výši 1 962 Kč, - úroky v celkové výši 1960 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Právní posouzení smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, o smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.