14 C 357/2021-37 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému 22. 12. 2021 určení, že rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne 14. října 2021 je neplatné. Tvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2015 na pozici projektového manažera, nástup do práce byl sjednán na den 1. 2. 2015. Dne 14. 10. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru, za žalobkyni jednal pan [jméno] [příjmení], bývalý jednatel žalobkyně. Na základě dohody měl pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončit ke dni 31. 10. 2021. Důvodem rozvázání pracovního poměru měla být údajná„ nadbytečnost zaměstnance“. Žalobkyně tvrdila, že dohoda o rozvázání pracovního poměru je neplatná, neboť žalobkyně nikdy nevydala žádné rozhodnutí, na základě kterého by se žalovaný mohl stát nadbytečným ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, tj. nebylo vydáno rozhodnutí o změně úkolů žalovaného, o změně technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, a ani nebylo rozhodnuto o jiných organizačních změnách u žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný má u žalobkyně nadále zajištěno uplatnění na své pracovní pozici. Pokud jde o formulaci důvodu skončení pracovního poměru, žalobkyně uvedla, že je velmi vágní a obecná, neuvádí žádnou bližší specifikaci a konkrétní skutečnosti, na základě kterých se žalovaný stal nadbytečným. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla panem [jméno] [příjmení] uzavřena účelově s cílem žalobkyni úmyslně poškodit a paralyzovat její podnikání. V jeden a týž den, tj. 14. října 2021, byly totiž uzavřeny dohody o rozvázání pracovního poměru z tvrzeného důvodu nadbytečnosti a v jednom případě z důvodu (neexistujícího) přemístění zaměstnavatele s celkem pěti zaměstnanci, přičemž všechny dohody ukončují pracovní poměry ke dni 31. října 2021 nebo 30. listopadu 2021. Bývalý jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] předmětné dohody o rozvázání pracovních poměrů uzavíral dva dny poté, co mu byla doručena dne 12. října 2021 pozvánka na valnou hromadu společnosti, která se měla konat dne 18. října 2021, a na které mělo být rozhodováno (a nakonec bylo rozhodnuto) o jeho okamžitém odvolání z funkce jednatele pro závažné porušování jeho povinností při výkonu funkce statutárního orgánu žalobkyně. Bývalý jednatel žalobkyně měl zaměstnance žalobkyně získat (odlákat) pro své vlastní podnikatelské aktivity, ve kterých nepřímo a prostřednictvím třetích osob figuruje a které mají stejný předmět podnikání jako žalobkyně. Lze se tak důvodně domnívat, že se bývalý jednatel žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], snažil po doručení pozvánky na valnou hromadu a před svým odvoláním z funkce jednatele narychlo odlákat co nejvíce zaměstnanců žalobkyně a uzavřít s nimi dohody o rozvázání pracovního poměru ze smyšlených a vykonstruovaných důvodů. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru byl pan [jméno] [příjmení] jednatelem žalobkyně a byl oprávněn za žalobkyni dohodu se žalovaným uzavřít. Pokud měl jednatel společnosti [jméno] [příjmení] nějaké postranní úmysly při uzavírání této dohody, tak žalovaný o nich neví a jsou pro něj nezajímavé. Dohoda obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zákoník práce nevyžaduje k platnosti dohody o ukončení pracovního poměru uvádění důvodů. [ulice] řízení proto nelze důvody přezkoumávat, či konstatovat jejich neplatnost. 3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2015 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán pracovní poměr za účelem výkonu práce projektového manažera. 5. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že tuto dohodu uzavřeli žalobkyně a žalovaný dle § 49 zákoníku práce. Účastníci se dohodli, že rozvazují pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2015, na základě které pracoval žalovaný u žalobkyně jako projektový manažer. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že pracovní poměr skončí dnem 31. 10. 2021. Důvodem rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost zaměstnance, a z tohoto důvodu mu přísluší odstupné ve výši tří měsíčních platů. Jménem žalobkyně dohodu uzavřel pan [jméno] [příjmení]. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení] byl v době uzavření o rozvázání pracovního poměru se žalovaným statutárním orgánem – jednatelem – žalobkyně. Jednatelství pana [jméno] [příjmení] bylo do obchodního rejstříku zapsáno 1. 10. 2015 a vymazáno 21. 10. 2021. Druhým jednatelem žalobkyně byl pan [jméno] [příjmení], jeho jednatelství bylo do obchodního rejstříku zapsáno 13. 11. 2013. Dne 1. 10. 2015 bylo zapsáno, že jednatelé jsou oprávnění jednat jménem společnosti samostatně. 7. Z pozvánky na valnou hromadu na 18. 10. 2021 bylo zjištěno, že na programu valné hromady bylo pod bodem 5 uvedeno odvolání jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]. Z podacího lístku soud zjistil, že pozvánka byla zaslána panu [jméno] [příjmení] doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. Ze sledování zásilek bylo zjištěno, že dne 12. 10. 2021 byla písemnost doručena příjemci. 8. Ze zápisu z jednání valné hromady ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení] byl odvolán z funkce jednatele žalobkyně. 9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. 10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně a vykonával práci projektového manažera. Žalobkyně a žalovaný se dohodli o skončení pracovního poměru a pracovní poměr skončil dnem 31. 10. 2021 na základě platně uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 10. 2021. Neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou žalobkyně uplatnila žalobou podanou soudu dne 22. 12. 2021, tedy ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy pracovní poměr skončil. 11. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry účastníků řízení byly posouzeny podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP). 12. V projednávané věc bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 ZP. Pracovní poměr skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru dnem 31. 10. 2021. Žalobkyně dne 22. 12. 2021 podala žalobu na určení neplatnost rozvázání pracovního poměru touto dohodou, tedy v dvouměsíční lhůtě ve smyslu ustanovení § 72 ZP. 13. Podle § 49, odst. 1, 2, 3 ZP platí, že dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. 14. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřel jménem žalobkyně statutární orgán – jednatel společnosti – pan [jméno] [příjmení], účastníci se dohodli o skončení pracovního poměru dnem 31. 10. 2021, důvodem rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost zaměstnance. Pan [příjmení] [příjmení] v postavení jednatele žalobkyně byl oprávněn jménem společnosti jednat samostatně, mohl tudíž samostatně přijmout rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem "vyhlášeno" nebo jiným způsobem zveřejněno. Zaměstnanec, jehož se rozhodnutí o organizační změně týká, s ním však musí být seznámen, postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi nebo při uzavření dohody o skončení pracovního poměru. 15. S ohledem na výše uvedena skutková zjištění a právní posouzení věci soud neshledal dohodu o rozvázání pracovního poměru za neplatnou, a proto výrokem rozsudku pod bodem I žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívaly v mimosmluvní odměně advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokát poskytl žalovanému dva úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – účast na jednání dne 21. 3. 2022), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). 17. K jednání cestoval advokát žalovaného osobním automobilem ze síd