14 C 43/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou proti žalovanému zaplacení smluvních pokut ve výši celkem 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytovala žalovanému služby na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 6. 12. 2018. V době uzavření smlouvy vystupovala žalobkyně pod [právnická osoba] s.r.o. V případě ukončení smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni technické zařízení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal platit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení povinnosti vrátit zapůjčené zařízení. V době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 x 5 000 Kč za nevrácená technická zařízení, a to [anonymizována tři slova] sériové číslo M91623EEC106, [anonymizována tři slova] sériové číslo M91814ED3905. Od 11. 8. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Další právní posouzení vychází z ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. O smluvní pokutě rozhodl soud dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen nepatrné části předmětu sporu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.