14 C 55/2022-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 263 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně od 6. 5. 2020 poskytovala žalovanému pojištění, a to na základě pojistné smlouvy [číslo] která se týkala pojištění provozu vozidla tovární značky Ssang Yong, [registrační značka]. Za období od 6. 5. 2020 do zániku pojištění dne 8. 9. 2020 žalovaný dlužil žalobkyni pojistné ve výši 8 263 Kč. Od 9. 9. 2020 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále z ustanovení z ustanovení § 3, § 12 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Výrokem II byla žaloba co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 263 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení zamítnuta a to s odkazem na shora uvedené ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředního sdělení [obec] národní banky [číslo]. Žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení od 9. 9. 2020, k prvnímu dni kalendářního pololetí, kdy došlo k prodlení ve smyslu § 2 shora uvedeného ustanovení, byla výše repo sazby stanovená ČNB 0,25 %, po přičtení 8 procentních bodů, činí zákonný úrok z prodlení 8,25 % a nikoliv 10 %, což požadovala žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost tak byla v tomto rozsahu žaloba zamítnuta. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, a proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 200 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.