17 C 136/2022-41 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5 744 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 29. 2. 2016 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, podle kterých se žalobce zavázal do odběrného místa žalované dodávat elektřinu a plyn. Žalobce vyúčtoval žalované dodanou elektřinu fakturou č. [anonymizováno], splatnou 2. 6. 2020, částkou ve výši 1 643 Kč a za dodaný plyn fakturou č. [anonymizováno] [číslo], splatnou 4. 8. 2020, ve výši 1 901 Kč. Jelikož žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, žalobce žalovanou opakovaně vyzýval úhradě splatných plateb. Za odeslání každé upomínky požaduje dále žalobce dle Ceníku rozšířených služeb k úhradě částku 200 Kč, celkem tedy 1 200 Kč. Žalobce požaduje po žalované dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z každého jednotlivého nároku. Před podáním žaloby odeslal žalobce předžalobní upomínku. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je z části důvodná. V řízení bylo smlouvami o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, fakturami a obchodními podmínkami, Ceníkem rozšířených služeb a předžalobní výzvou prokázáno, že mezi žalovanou a žalobcem byly uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, podle kterých dodával žalobce žalované elektřinu a plyn v odběrném místě na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci cenu za dodanou elektřinu, plyn a cenu související služby v elektroenergetice. Žalovaná smlouvu uzavřela jako spotřebitelka. Za dodávku elektřiny vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. [anonymizováno], splatnou 2. 6. 2020, částku ve výši 1 643 Kč. Za dodávku plynu vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. [anonymizováno] [číslo], splatnou 4. 8. 2020, částku ve výši 1 901 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas povinnosti ze smlouvy, když neuhradila uvedená vyúčtování. Za odeslané upomínky k zaplacení dlužných plateb ze dne 2x 3. 11. 2020, 2x 1. 12. 2020 a 2x 17. 12. 2020 vyúčtoval žalobce žalované částku 1 200 Kč, tj. 200 Kč za upomínku s odkazem na Ceník rozšířených služeb (po částečném zpětvzetí žaloby). V tomto ceníku byla zakotvena povinnost hradit poplatek za každou upomínku (výzvu ke splnění povinnosti ze smlouvy) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z každého závazku, ve kterém by žalovaná byla v prodlení s plněním. Ceník i Všeobecné obchodní podmínky byly žalovanou podepsány až více jak dva roky po uzavření smlouvy. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc dle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), a to konkrétně dle ustanovení § 50 odst. 1 až 3 a dle § 56 a následující a § 72 a následující. S ohledem na tyto skutkové závěry a právní posouzení soud uzavřel, že povinnost žalované k zaplacení částky 3 544 Kč trvá. Tato částka se skládá z dluhu za odebranou elektřinu ve výši 1 643 Kč a dluhu za odebraný plny ve výši 1 901 Kč. V řízení nebylo žalovanou tvrzeno ani prokázáno, že by dluh žalobci uhradila. Soud proto žalované uložil, aby dluh žalobci uhradila v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku – výrok I. Výrokem II. bylo zastaveno řízení v souladu s § 96 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. v části, ve které vzal žalobce žalobu podáním ze dne 1. 7. 2022 zpět. Výrokem III. byla žaloba zamítnuta co do poplatku za upomínky – zde nárokována částka ve výši 1 200 Kč a co do smluvního úroku z prodlení, neboť tyto nebyly sjednány přímo ve shora uvedených smlouvách, ale v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013, byly sjednány v Ceníku rozšířených služeb a VOP, které však žalovaná coby spotřebitelka podepsala a seznámila se s nimi až více jak dva roky po podpisu samotných smluv, nikoliv PŘED podpisem smlouvy. Z pohledu soudu jde přitom ve smyslu § 1813 a následujícího občanského zákoníku o tzv.„ zakázaná ujednání“, k nimž soud nepřihlíží. Proto byla v této části žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 348,43 Kč, přičemž tato částka představuje 23,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,3 %). Při plném úspěchu by se náklady řízení skládaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 744 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předzaložbní výzva k plnění a 3. sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. plus daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Poměrné náklady pak činí 23,4 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč = 348,43 Kč. Plnění dle výroků I. a IV. soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ust. § 160 odst. l o. s. ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř.