17 C 380/2020-55 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se podanou žalobou ze dne 25. 11. 2020 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 100 667 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky z titulu užívání bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku st.p. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Hradec Králové (dále také„ předmětná bytová jednotka“) a je ve výlučném vlastnictví žalobce. Žalovaný je členem družstva s právem nájmu k předmětné bytové jednotce, a to na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 27. 1. 2012. Po rozvodu jeho manželství se stal žalovaný samostatným členem družstva. Žalovaný dříve (ještě s manželkou) uzavřel dne 28. 1. 2012 nájemní smlouvu k předmětné bytové jednotce, kde bylo sjednáno nájemné ve výši 5 150 Kč měsíčně. Tato částka se skládá ze dvou složek: pevné, která se nevyúčtovává a jde částku 2 656 Kč, a další ve výši 2 494 Kč, která se vyúčtovává po skončení kalendářního roku. Tato další částka ve výši 2 494 Kč se skládá ze záloh za služby, a to za teplo ve výši 984 Kč, za teplou užitkovou vodu ve výši 892 Kč, za vodné a stočné ve výši 584 Kč, za výtah ve výši 100 Kč a za elektřinu ve společných prostorách ve výši 34 Kč. Žalovaný nezaplatil pevnou částku ve výši 2 656 Kč za měsíce: leden až březen 2019 a dluh tak činí 7 968 Kč (3 x 2 656 Kč), dále za měsíc červen 2019 – dluh 2 656 Kč, za měsíc září 2019 – dluh 2 656 Kč, za měsíce leden až duben 2020, kde dluh činí 10 624 Kč (4x 2 656 Kč), za měsíce červen až červenec 2020 – dluh činí 5 312 Kč a za září 2020 – dluh zde činí 2 656 Kč, celkem jde za toto období o dluh ve výši 31 872 Kč. Žalovaný dále nehradil zálohy na služby ve výši 2 494 Kč měsíčně, a to za měsíce leden až duben 2020 – dluh ve výši 9 976 Kč (4x 2 494 Kč), za červen až červenec 2020 – dluh činí 4 988 Kč a za září 2020 – dluh 2 494 Kč Celkem jde tedy o dluh ve výši 17 458 Kč. Po skončení kalendářního roku bylo provedeno vyúčtování zálohových služeb. Za rok 2017 činil nedoplatek na službách 14 835 Kč (na tento nedoplatek žalovaný uhradil 4 244 Kč, takže k doplacení zbývá 10 591 Kč), za rok 2018 činí nedoplatek 26 627 Kč a za rok 2019 je nedoplatek ve výši 14 119 Kč, tudíž celková dlužná částka na nedoplatcích za služby za roky 2017 až 2019 je ve výši 51 337 Kč. Protože žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval a dlužnou částku nezaplatil dobrovolně, domáhá se žalobce svých práv touto žalobou. Žalobce požaduje kromě zaplacení žalované částky přisoudit oproti žalovanému rovněž zákonné úroky z prodlení a náklady řízení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud vycházel z toho, že všichni účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Ke skutkovému stavu věci soud z informativního výpisu z katastru nemovitostí, dohody o převodu členských práv a nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2012 zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a žalovanému svědčí právo nájmu k této předmětné bytové jednotce. Žalovaný byl povinen na základě této nájemní smlouvy a měsíčního předpisu platit nájemné a úhrady za užívání předmětného bytu v poměrné výši nákladů a výdajů na správu a provoz objektu za stanovené období, včetně tvorby dlouhodobé zálohy na opravy a úhradu za plnění spojená s užíváním družstevního bytu, celkem ve výši 5 150 Kč. Nájemné a úhrady za užívání bytu byly splatné vždy k 1. dni příslušného měsíce. Žalovaný porušoval povinnosti nájemce tím, že řádně a včas nehradil nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný dluží žalobci na pevných platbách (fond oprav) částku 31 872 Kč, a to za měsíce leden až březen 2019 – dluh zde činí 7 968 Kč (3 x 2 656 Kč), dále za měsíc červen 2019 – dluh 2 656 Kč, za měsíc září 2019 – dluh 2 656 Kč, za měsíce leden až duben 2020, kde dluh činí 10 624 Kč (4x 2 656 Kč), za měsíce červen až červenec 2020 – dluh činí 5 312 Kč a za září 2020 – dluh zde činí 2 656 Kč. Žalovaný dále žalobci dluží na zúčtovatelných zálohách na služby částku 17 458 Kč, a to za měsíce leden až duben 2020 – dluh ve výši 9 976 Kč (4x 2 494 Kč), za červen až červenec 2020 – dluh činí 4 988 Kč a za září 2020 – dluh 2 494 Kč. Od roku 2017 do roku 2019 také žalobce nevyrovnal dluh na vyúčtování zálohových služeb a dluží tak z tohoto titulu žalobci celkem částku 51 337 Kč. Konkrétně za rok 2017 činil nedoplatek na službách 14 835 Kč (na tento nedoplatek žalovaný uhradil 4 244 Kč, takže k doplacení zbývá 10 591 Kč), za rok 2018 činil nedoplatek 26 627 Kč a za rok 2019 nedoplatek ve výši 14 119 Kč. Soud v daném případě právní vztahy mezi účastníky posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zej. ust. § 3074 a 2240 a násl. občanského zákoníku. Soud při rozhodování a právním hodnocení věci vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalované dlužné částky zaplatil, resp. že tato povinnost nevznikla či zanikla, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Na základě uvedených skutečností soud podané žalobě dle výroku I. vyhověl, když shledal, že žalovaný předmětný družstevní byt užíval v rozhodném období na základě nájemní smlouvy, předepsané platby nájemného a záloh na služby a výdaje na správu domu, ani fond oprav však v žalovaném období neuhradil, nebo to alespoň nebylo v řízení prokázáno. Proto tedy soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkovou dlužnou částku ve výši 100 667 Kč včetně příslušenství. Nárok na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ust. § 1968 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce požadoval přisouzení příslušenství až od 1. 10. 2020, i když se žalovaný do prodlení s úhradami dostal již dříve před tímto datem. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku II. v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci, který před podáním žaloby žalovanou v souladu s § 142a odst.1 o.s.ř. řádně a včas vyzval k plnění žalovaného dluhu, náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o.s.ř. a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud České republiky zrušil dne 25. 4. 2013 vyhl. č. 484/2000 Sb., přiznal soud úspěšnému žalobci odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 1 cit. vyhlášky činí v dané věci, mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 15 420 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby, odměna advokáta proto dosahuje částky 15 420 Kč (tj. 5 140 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky, tj. celkem 900 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak včetně DPH dosahují výše 19 747,20 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 5 034 Kč Náklady řízení v celkové výši 24 781,20 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.