18 C 27/2022-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 700 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že společnost [právnická osoba] poskytl v postavení věřitele žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 1 700 Kč, a to na základy smlouvy o úvěru [anonymizováno] ze dne 5. 2. 2020, aniž jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru ze dne 5. 2. 2020 je tudíž neplatná. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupil pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 27. 7. 2021. Úvěr měl být zaplacen nejpozději dne 25. 2. 2020. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 1 700 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit toto plnění žalobkyni. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku představující část úroků z prodlení zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků i úroků z prodlení od splatnosti určené ve smlouvě, ale až po té, co byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu, tedy od 20. 7. 2021. Stejně tak nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nákladů spojených s vymožením pohledávky, tedy náklady na výzvy, dopisy, SMS a telefonické hovory. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobci byl přiznán nárok 1 700 Kč, zamítnut byl jeho nárok co do částky 3 690 Kč. S ohledem na tuto skutečnost, by právo na náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému. Tomu však náklady nevznikly, nebyly mu tedy ani přiznány. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.