18 C 94/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 24. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 850 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 11. 5. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], podle které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 711,58 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 10. 7. 2020. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatil pouze 5,08 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Pohledávka původního věřitele ze shora uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listiny nazvané, jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“) a vyúčtování mzdy žalovaného (na č. l. 17 a 18 spisu) vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy, tj. dne 11. 6. 2020, bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 11 900 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 711,58 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit do 10. 7. 2020. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatil pouze 5,08 Kč. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného pouze na základě registračního formuláře a poskytnutého vyúčtování mzdy žalovaného (za 2 měsíce). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 a jejich příloh vzal soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 10. 2021. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce odeslala žalovanému ještě před podáním žaloby výzvu k plnění dluhu ze smlouvy. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 900 Kč. Při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně zjišťoval informace toliko o tom, kolik činila výše měsíčních příjmů žalovaného, ale již dále nezkoumal, jaké měl žalovaný měsíční výdaje. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalovaného. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně přijal peněžitou částku 11 900 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 5,08 Kč, kterou již žalovaný uhradil. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku představující část úroků z prodlení zamítl, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků i úroků z prodlení od splatnosti určené ve smlouvě, ale až po té, co byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu, tedy od 27. 10. 2021. Stejně tak nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nákladů spojených s vymožením pohledávky, tedy náklady na výzvy, dopisy, SMS a telefonické hovory a dále nevznikl žalobkyni ani nárok na úhradu smluvní pokuty. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Částečně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ta řádně a včas vyzvala žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tak činí náklady úspěšného žalobkyně 2 252 Kč, vzhledem k tomu, že žalobkyni byl přiznán nárok na úhradu částky 11 894,02 Kč, kdy požadovala uhrazení částky 17 850 Kč, byla žalobkyně úspěšná z 33,26 %. S ohledem na výše sdělené celková náhradu nákladů řízení činí 749,02 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.