20 C 118/2022-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný u společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [číslo], neuhradil vyúčtování služeb [číslo]. Žalobce dne 4. 11. 2019 uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř. Na základě účastníky předložených listin soud vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému tak, jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný (účastník telefonní stanice tel. [číslo]) čerpal a nezaplatil uvedenou částku s přísl. jakožto cenu tzv. služeb třetích osob („ partnerů“, služby obsahu - typicky se jedná o tzv. SMS jízdenky, vyzváněcí tóny, obrázky, loga, parkovné, předplatné novin, hlasování v TV soutěžích, dárcovské SMS /DMS/ atd.) – konkrétně jde o dluh na faktuře [číslo] [variabilní symbol] za období 6. 4. - 5. 5. 2012, za„ Zprostředkované služby“ ve výši 21 660 Kč. Soud zjistil, že šlo konkrétně o volání na speciální čísla se zvýšenou sazbou ([anonymizováno]) – viz dokument Souhrnný přehled služeb k daňovému dokladu [číslo]. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud tedy uložil žalovanému povinnost dlužnou částku za fakturované služby zaplatit. Věc byla posouzena dle občanského zákoníku, přičemž jde o platbu za službu předpokládanou zákonem č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz. i § 1721 a 1723) platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Při posouzení dle obč. zák. č. 40/1964 Sb. soud dospěje k prakticky stejnému výsledku: Dle ust. § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. Žaloba je tedy důvodná a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán dle § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Totéž viz ustanovení § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení: ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., § 3028 odst. 3 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.). Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 867 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..