20 C 124/2022-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení níže specifikované částky ve výši 7 000 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 3 136 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že žalovaný u společnosti [právnická osoba], [IČO], čerpal prostřednictvím smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2020 částku ve výši 7 000 Kč. Neuhradil však jistinu ve výši 7 000 Kč, k tomu úrok ve výši 1 283 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 217 Kč; smluvní pokutu vyčíslenou ve výši 3 136 Kč. A žalobce dne 11. 6. 2021 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. Procesní stanovisko žalovaného k věci v průběhu řízení nebylo zjištěno. Nicméně v průběhu řízení žalovaný uhradil částku 12 388 Kč. [jméno] žalobce započetl na úhradu smluvní pokuty 3 136 Kč, úroku ve výši 1 433 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 859,18 Kč, jistiny ve výši 6 742,82 Kč a zákonného úroku z částky 6 742,82 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 5. 2022 do zaplacení. A v daném rozsahu vzal žalobu zčásti zpět (čl. 10); o zastavení řízení rozhodnuto výrokem III. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání omluvil (čl. 13), žalovaný se k jednání nedostavil přesto, že mu předvolání bylo řádné (zákonem předpokládaným způsobem) doručeno. Účastníkovi, který si zásilky nepřebírá, je doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Smyslem postupu soudu, který spočíval v nařízení jednání (přesto, že ve věci byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí bez jednání), bylo otevřít prostor pro – pokud možno – smírné řešení věci v celém jejím rozsahu (snaha soudu o pokud možno smírného vyřešení podle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 100 odst. 1 věta druhá o. s. ř. byla však bezvýsledná). Soud tedy věc rozhodl při jednání dne 14. 7. 2022. Žalovaný se – jak již shora bylo uvedeno – k jednání soudu nedostavil, nebyl omluven, soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti. Podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Na základě provedených důkazů (účastníky předložených listin) soud k věci vzal za prokázané, že žalobce se oprávněně domáhá svého dluhu vůči žalovanému tak, jak byl specifikován v podaném návrhu. O skutkovém stavu věci pak lze učinit závěr, podle kterého žalovaný dluží žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím. To vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi účastníky (mezi žalovaným a [právnická osoba]) dne 18. respektive 26. 2. 2020, vč. ujednání o smluvní pokutě„ ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení“; dokladu o čerpání (celkem 7 000 Kč) a dále předložena i výzva k úhradě; smlouva o postoupení vč. oznámení; předžalobní upomínka. Dle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žaloba je pak – i ve zbylém jejím rozsahu – důvodná, když pohledávka žalobce, kterou uplatnil v tomto řízení, je dluhem ze smlouvy o úvěru. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (viz. i § 1721 a 1723) platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, i § 2395-2400 o.z., kde je upravena smlouva o úvěru. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok vyplývá z listin (ISAS, přílohy EPR). Soud vycházel z předložených listin, když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla, či zanikla, zejména že žalovanou částku – i ve zbylém jejím rozsahu – zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Žaloba tedy byla shledána jako důvodná a proto jí soud výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl – ve zbylém rozsahu. Nárok žalobce na úrok z prodlení je dán dle § 1968 a § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 2. V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o.z. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a následující. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 (§ 149 odst. 1) o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 300 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 800 Kč. Náhrada těchto nákladů řízení činí celkem 2 252 Kč (jak bylo uvedeno i v platebním rozkaze). – Ve výroku II. soud vyhověl návrhu žalobce na přiznání náhrady nákladů i ohledně částky ve výši 1 540 Kč + 300 Kč (tedy dalších 1 840 Kč + DPH) za částečné zpětvzetí žaloby, čl. 10. Soud i zde určil výši odměny za zastoupení žalobce advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle ust. § 8, § 7 bod 3 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1.540 Kč. K tomuto úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 a.t., tj. celkem 1 840 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi i daň ve výši 21% z uvedených částek podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Obecně není přijatelné, aby„ se soudní řízení vedla nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli náhradě nákladů řízení“ (srov. např. rozh. I.ÚS 3698/10 ze dne 14. 9. 2011) a platí, že náklady řízení by vždy měly být přiměřené hodnotě předmětu sporu. Tento předpoklad v projednávané věci je splněn. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..