20 C 133/2022-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR [číslo]) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná čerpala prostřednictvím smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2017 (smlouva uzavřena s právním předchůdcem - [právnická osoba] s.r.o., [IČO]) částku ve výši 2 000 Kč a zavázala se uhradit 2 678 Kč (jednorázově), což neučinila. Žalobce dne 9. 11. 2020 uzavřel se společností„ [právnická osoba]“ smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž je oprávněn dlužnou částku vymáhat. O skutkovém stavu věci soud na podkladě předložených listin (i vč. dokladu o transakci dne 7. 12. 2017) uzavřel, že žalovaná dne 7. 12. 2017 skutečně uzavřela smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh na jistině (dále v žalobě vyčíslené smluvní pokuty, úroky, poplatky a náklady). Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z úvěru zaplatila, soud proto výrokem I. rozsudku uložil žalované uvedenou částku zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta je upravena v ust. § 2048 - 52 o. z., uplatněno ve výši 1 000 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2395-2400 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Primární povinnost peněžní prostředky vrátit žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení celkem v uvedené výši. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř..