20 C 333/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 182169/2021, došlým původně na OS v [obec]) se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná u společnosti [právnická osoba], [IČO], čerpala prostřednictvím smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 12. 2018 částku ve výši 35 000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 63 079 Kč. Neuhradila však na dlužné jistině 31 495 Kč a na dlužném poplatku částku 25 283,30 Kč, tedy celkem 56 778,30 Kč. Žalobce dne 18. 12. 2020 uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaná dne 28. 12. 2018 skutečně uzavřela smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh. Podle ust. § 1724 odst. 1 o.z. platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokázala, že by dluh z půjčky zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované částku v uvedené celkové výši zaplatit. Žalovaná je také v prodlení se zaplacením dluhu: O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř.. Věc byla vedle speciální právní úpravy zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (resp. s účinností od 1. 12. 2016 zák. č. 257/2016 Sb.), primárně posouzena dle § 2390-4 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoníku. Podle ust. § 2390 o.z. "přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu", vznikne smlouva o zápůjčce. I tyto smlouvy je třeba dodržovat - ust. § 3 odst. 2 písm. d) o.z. Dále platí např. i to, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky atd. Vydlužitel má povinnost zápůjčku vrátit (zde bylo ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách). Tuto svou primární povinnost žalovaná nesplnila. Podaná žaloba je pak důvodná. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce uvedené ve výroku II. rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 272 Kč podle položky 1 sazebníku soudních poplatků jako přílohy zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů včetně 3 paušálních náhrad po 300 Kč a to vše + DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..