21 C 151/2022-12 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 48 279 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze čtyř smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovaným, a to dne 4. 9. 2015 pod [číslo] dne 15. 10. 2015 pod [číslo] dne 3. 12. 2015 pod [číslo] dne 15. 1. 2016 pod [číslo]. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2022, č.j. 21 C 148/2021-22 soud rozhodl o vyloučení návrhu žalobce, kterým se po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 729 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] k samostatnému projednání a tato věc je nyní vedena pod sp. zn. 21 C 151/2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 15. 1. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 15. 1. 2016 žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 033 Kč, tedy celkem částku 22 033 Kč v 60 týdenních splátkách. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v žádosti o zápůjčku uvedl čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, Dále uvedl výdaje na nájem ve výši 4 000 Kč, které byly doloženy nájemní smlouvou, na telefon ve výši 200 Kč a na domácnost ve výši 4 000 Kč, jiné výdaje neuvedl, tedy celkové měsíční výdaje uvedl ve výši 8 200 Kč. Dále uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na zápůjčku [číslo] celkem částku 1 304 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě 25. 1. 2021. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 6. 2021 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 15. 1. 2016 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, aniž řádně prověřil skutečné výdaje žalovaného. Ze spisů Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 21 C 153/2022, sp. zn. 21 C 148/2021 a sp. zn. 21 C 152/2022 totiž vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce měl již s právním předchůdcem žalobce uzavřeny 3 smlouvy o zápůjčce, a to [číslo] podle které měl platit měsíční splátky ve výši nejméně 980 Kč, smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které měl platit měsíční splátky ve výši nejméně 616 Kč a smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které měl platit měsíční splátky ve výši nejméně 980 Kč, navíc mu výdaje na domácnost stouply o dalších 500 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce vycházel z výdajů žalovaného ve výši 8 200 Kč měsíčně a z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Žalovaný přitom v žádosti o úvěr jako důvod zápůjčky uvedl neočekávané výdaje. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho tvrzených měsíčních výdajů, ale zejména měl vycházet z dalších dokladů, když měl sám k dispozici informace o dluhu žalovaného ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] které byly mezi shodnými účastníky uzavřeny pouze o jeden, resp. 3 a 4 měsíce dříve. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 6. 1. 2021 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 25. 1. 2021. Žaloba je částečně důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému dne 15. 1. 2016. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel při poskytování zápůjčky žalovanému jako spotřebiteli nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky dne 15. 1. 2016 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal částku 12 000 Kč, a to v hotovosti. Právní předchůdce žalobce v souladu s § 1879 o.z. postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Žalovaný neprokázal, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci převzaté finanční částky vrátil, žalovaný vrátil na zápůjčku [číslo] pouze částku 1 304 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 10 696 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 6. 1. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 25. 1. 2020, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 28. 1. 2021, dne 7. 2. 2021 měl dluh zaplatit, od 8. 2. 2021 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 8. 2. 2021. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, tedy v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 033 Kč spolu s úrokem ve výši 9 072,42 Kč, úrokem z prodlení ve výši 4 531,38 Kč, úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 11 553,34 Kč za období od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 553,34 Kč za období od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 857,34 Kč za období od 8. 2. 2021 do zaplacení, zamítl. Jestliže je totiž smlouva o zápůjčce uzavřená dne 15. 1. 2016 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba poplatků a ani smluvních úroků. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Soud dále žalobu zamítl v části úroků z prodlení za dobu, za kterou nebyl žalovaný v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší úspěch, žádné náklady řízení mu však dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.