14 C 14/2023-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému dne [datum] zaplacení částky 32 134,77 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovaným – spotřebitelem – uzavřel věřitel - [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel). Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, pro případ prodlení byla smluvena povinnost žalovaného platit smluvní pokutu. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru. Ze žádosti o úvěr a z dotazu na příslušné registry bylo zjištěno, že původní věřitel před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Z písemného oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení. Původní věřitel neevidoval zaplacení dlužných částek a smlouvou ze dne [datum] postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a přílohy k této smlouvě. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni částku celkem 32 134,77 Kč, která sestávala z následujících položek: - nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 960,96 Kč, - poplatků ve výši 700 Kč, - pokut ve výši 554,96 Kč, - pojistného ve výši 918,85 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem II soud částečně žalobu zamítl, a to ve smyslu ustanovení Čl. I zákona o spotřebitelském úvěru ve znění změny provedené zákonem č. 186/2020 Sb., jenž nabyl účinnosti [datum]. S ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru soud přiznal žalobkyni nárok na úrok pouze částečně. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením zesplatněné pohledávky ke dni [datum]. Po dobu následujících 90 dnů, tj. od [datum] do [datum] náleží žalobkyni smluvený úrok ve výši 16,9 % ročně. Od [datum] pak úrok pouze ve výši 15 % ročně. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen nepatrné části předmětu sporu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 286 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.