14 C 219/2023-23 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne 29. 3. 2023, zaplacení částky 12 557 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 4. 2020, kterou se žalovaným uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků posuzoval schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, což bylo zjištěno ze zákaznické karty zákazníka - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 4. 2020. Žalovaný žádal původního věřitele o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. Původní věřitel zjišťoval od žalovaného informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti. Podle údajů, které žalovaný uvedl, bylo do formuláře vyplněno, že žalovaný byl svobodný, nájemník, měl základní vzdělání a pracoval na plný pracovní úvazek. Žalovaný pobíral čistý měsíční příjem ve výši 16 160 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedl žalovaný ve výši 5 100 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 4 000 Kč. Věřitel na formuláři křížkem označil dokumenty, které měl k dispozici k ověření finanční situace žalovaného – jednalo se o pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky. Ve formuláři nebylo křížkem označeno, zda žalovaný v dané době ne/měl zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný podpisem potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost všech údajů, které do karty zákazníka uvedl. 5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 4. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli - úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, a to včetně poplatků a úroků. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 26 257 Kč v 45 týdenních splátkách ve výši 584 Kč, poslední splátka činila 561 Kč. Z obsahu smlouvy soud zjistil, že peněžitou částku 15 000 Kč převzal žalovaný při uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla uvedena adresa žalovaného [ulice a číslo], [obec]. 6. Z evidence a přehledu původního věřitele bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, což soud zjistil z písemného oznámení. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že ke dni 19. 12. 2022 byla evidována dlužná jistina 8 701,93 Kč, z tabulky umoření bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 13 700 Kč, žalovaný naposledy zaplatil splátku dne 12. 7. 2021. 7. Z výzvy k plnění – předžalobní výzvy – soud zjistil, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky, a to nejpozději do 24. 3. 2023. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla odeslána na adresu [adresa žalovaného], kterou žalovaný uvedl v zákaznické kartě jako svoji náhradní kontaktní adresu. 8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni jistinu 8 701,93, Kč a dlužné poplatky (úroky) 3 855,07 Kč a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. 9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v postavení spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 11. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací získaných od žalovaného i na základě předložených dokladů. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel uzavřít, že žalovaný bude schopen splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. V části týkající se souhrnného poplatku a úroků vzal soud v úvahu skutečnost, že žalovaný získal předmětné peněžní prostředky bezprostředně po té, kdy o ně požádal, a to v hotovosti a bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. Znamenalo to pro něj nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným finančním prostředkům, než kdyby o ně musel žádat u některé bankovní instituce. Z těchto důvodů byl soud ochoten akceptovat jako přiměřenou vyšší úplatu za poskytnutí úvěru. 12. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost veškeré dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. 13. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu zamítl v části týkající se požadavku na plnění dalších úroků. Soud neměl za prokázané, že mezi účastníky byla sjednaná povinnost platit další úroky. Z písemné smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal k zaplacení celkové částky 26 257 Kč, tato částka zahrnovala i souhrnný poplatek včetně úroků ve výši 11 257 Kč. Podle obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru vyznívala částka 26 257 Kč jako celková dlužná a z písemné smlouvy o úvěru nebylo zjištěno, že smlouva obsahovala ujednání o povinnosti žalovaného platit další úroky. 14. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. 15. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát poskytl žalobkyni následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva k zaplacení před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby, 16. Podle 14b advokátního tarifu činí mimosmluvní odměna za úkony právní služby 1 až 3 částku 300 Kč za jeden úkon, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. 17. K mimosmluvní odměně, paušální náhradě hotových výdajů, k náhradě cestovních výdajů a k náhradě za ztrátu času byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty 18. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. 19. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.