14 C 254/2023-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému dne 16. 5. 2023 zaplacení částky 49 950,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 5. 2021, kterou se žalovaným – spotřebitelem – uzavřel věřitel - [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel). Žalobce tvrdil, že poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pohledávka byla žalobci postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, pro případ prodlení byla smluvena povinnost žalovaného platit smluvní pokutu. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Z písemného oznámení ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel od smlouvy o úvěru odstoupil a vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení. Původní věřitel neevidoval zaplacení dlužných částek a smlouvou ze dne 8. 12. 2021 postoupil pohledávku žalobci, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a přílohy k této smlouvě. Advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci částku celkem 49 950,82 Kč, která sestávala z následujících položek: - nesplacené jistiny úvěru ve výši 47 037 Kč, - poplatků ve výši 1 364,67 Kč, - pokut ve výši 470,50 Kč, - pojistného ve výši 1 078,65 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru a pohledávku za žalovaným postoupil žalobci dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobci zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. O smluvní pokutě soud rozhodl dle ustanovení § 2048 až § 2052 občanského zákoníku. Výrokem rozsudku pod bodem II soud částečně žalobu zamítl, a to ve smyslu ustanovení čl. I zákona o spotřebitelském úvěru ve znění změny provedené zákonem č. 186/2020 Sb., jenž nabyl účinnosti 24. 4. 2020. S ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru soud přiznal žalobci nárok na úrok pouze částečně. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením zesplatněné pohledávky ode dne 1. 12. 2021. Po dobu následujících 90 dnů, tj. od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022, náleží žalobci smluvený úrok ve výši 22,68 % ročně. Od 1. 3. 2022 pak úrok pouze ve výši 8,50 % ročně. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobce se týkal jen nepatrné části předmětu sporu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 999 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 500 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.