14 C 423/2022-28 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované zaplacení částky 11 671 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 3. 2019, kterou se žalovanou uzavřel věřitel - společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku splácet, a to zejména na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalobkyně označila místo bydliště žalované na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z obsahu smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že věřitel – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl dne 29. 3. 2019 žalované - spotřebitelce - peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to na základě smlouvy evidované pod [číslo]. Ve smlouvě o zápůjčce byla uvedena adresa žalované [adresa žalované]. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že původní věřitel ve formuláři křížkem označil, resp. vyplnil: druh bydlení – nájemník dosažené vzdělání – učňovské, rodinný stav – svobodná, údaje o zaměstnání – nezaměstnaná, v domácnosti, počet vyživovaných povinností – 2, majitel auta – ne, výplatní den – 7, kreditní karta – ano, zápůjčka u jiné společnosti – ne, bankovní účet na jméno žadatele – ano. [příjmení] příjem žalované byl vyplněn ve výši 16 922 Kč. Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 19 000 Kč. Příjmy žalované byly ze dvou zdrojů. Zdroje příjmů nebyly uvedeny, původní věřitel křížkem označil, že měl k dispozici 2 výpisy z bankovního účtu, jinak žádné další dokumenty týkající se zdrojů příjmů nebyly označeny. Odhadované měsíční výdaje žalované byly uvedeny ve výši 4 000 Kč měsíčně. V zákaznické kartě byla uvedena adresa výběru a adresa trvalého pobytu žalované [adresa žalované]. Náhradní kontaktní adresa žalované byla uvedena [obec a číslo]. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že původní věřitel ke dni 28. 1. 2022 postoupil pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu, kterou nebyla uvedena ve smlouvě, a to na adresu [adresa]. Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 18. 5. 2020 evidoval původní věřitel úhradu částky celkem 7 760 Kč. Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Z písemné výzvy ze dne 3. 8. 2022 bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to do 18. 8. 2022. Výzva byla určena na adresu [adresa]. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalované dne 29. 3. 2019 peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalované – spotřebitelky – zápůjčku splácet. Smlouva o zápůjčce je tudíž neplatná. Přijetím částky 14 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je její povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud vydala částku 7 760 Kč, v době rozhodování soudu měla tak žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 240 Kč a od 23. 1. 2023 byla se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Povinností věřitele bylo ve smyslu ustanovení § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že věřitel spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 ze kterého vyplývá, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede také rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]. V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované – spotřebitelky – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalovaná byla nezaměstnaná, v domácnosti, přesto původní věřitel uzavřel, že její příjem činí bezmála 36 000 Kč měsíčně, aniž měl ověřeny a doloženy zdroje a výši příjmů žalované. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala peněžitou částku 14 000 Kč, ze které uhradila částku 7 760 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni plnění ve výši 6 240 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Nebylo zjištěno, zda a kdy se písemná výzva k plnění dostala do dispozice žalované, soud proto počátek doby prodlení vázal na datum doručení žaloby na adresu [adresa žalované] adresu místa trvalého pobytu žalované. Žaloba byla doručena dne 20. 1. 2023 (pátek). Dne 23. 1. 2023 mohla žalovaná dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinila, pak se od 24. 1. 2023 dostala se zaplacením do prodlení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch ve věci. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.