14 C 425/2022-27 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 61 500 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 5. 5. 2022 předal žalovanému peněžitou částku 61 500 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit žalovanému nejpozději do 18. 5. 2022. Žalovaný tuto částku žalobci nevrátil, a to ani na základy předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z dokladu o převzetí finanční částky ve spojení s předžalobní výzvou bylo zjištěno, že žalovaný dne 5. 5. převzal od žalobce peněžitou částku ve výši 61 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci nejpozději do 18. 5. 2022. Žalobce vrácení peněžité částky nezaznamenal a žalobcův advokát před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu žalovaný dlužila žalobci peněžitou částku ve výši 61 500 Kč a od 19. 5. 2022 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní poměry byly posouzeny dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na základě provedených důkazů bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 61 500 Kč, kterou žalovaný do smluveného termínu nevrátil. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení žalobci zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný je povinen platit úroky z prodlení ode dne následujícího po dni smluveného termínu vrácení peněžité částky. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 075 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 580 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby – v poloviční sazbě 1 050 Kč, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.