17 C 269/2023-26 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou podanou dne 10. 5. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 665 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 12. 7. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] podle které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky do 10. 8. 2022, avšak ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradil. S odkazem na všeobecné obchodní podmínky a sazebník se proto žalobce domáhal též zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru pouze za období 90 dnů, více nepožaduje. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žaloba je důvodná. Z žalobcem předložených listinných důkazů – smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, vyhodnocení úvěruschopnosti, potvrzení o bankovním převodu a předžalobní výzvy – učinil soud skutkový závěr, že žalobce uzavřel s žalovaným distančním způsobem (tj. prostřednictvím internetových stránek žalobce) dne 12. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Podle smlouvy poskytl žalobce převodem na bankovní účet žalovaného částku 25 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 6 050 Kč nejpozději do 10. 8. 2022, a dále uhradit i sjednané poplatky za doplňkové služby, konkrétně za službu„ Presto“ (ve výši 165 Kč), tj. dohromady částku 31 215 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a od 11. 8. 2022 byl v prodlení. Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zejm. z ust. § 2395 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným byl založen na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalobce své povinnosti z úvěrové smlouvy splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky, avšak žalovaný nedostál svých povinností, když úvěr, tj. jistinu a úroky (v daném věci označené jako poplatek), ve lhůtě splatnosti řádně neuhradil a dále nezaplatil ani sjednané doplňkové služby. Pro případ porušení smlouvy spočívající v prodlení s plněním byla platně ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (§ 2048 o. z.). Žalobcem požadovanou smluvní pokutu ve výši 2 250 Kč (požadovanou za prvých 90 dnů prodlení) proto posoudil soud jako důvodnou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku (31 215 Kč + 2 250 Kč na smluvní pokutě), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru, proto žalobce důvodně požaduje též přisouzení úroku z prodlení. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 31 215 Kč od prvního dne jeho prodlení, tj. od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl v části, kde žalobce požadoval přisouzení dalších 200 Kč, když má za to, že žalobce pouze chybou psaní požadoval po žalovaném přisouzení částky o 200 Kč vyšší než vyplývá z doložených listinných důkazů. Ve smlouvě je totiž (oproti tvrzením) uvedena částka za poskytnutí úvěru (jinými slovy úrok) ve výši 6 050 Kč, zatímco žalobce tvrdí, že mu vzniká nárok na zaplacení částky 6 250 Kč. Tento svůj nárok (tvrzení) však nijak neodůvodňuje. Soud proto žalobu v této části zamítl s tím, že jde patrně toliko o chybu v psaní (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Ve věci měl většinový úspěch žalobce, neúspěch zaznamenal jen v nepatrné výši (patrně kvůli chybě v spaní), a proto mu soud přiznal právu na náhradu celých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 347 Kč a odměna právního zástupce žalobce. Při určení výše odměny postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 1 500 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 1 500 Kč (tj. 500 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 2 178 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 347 Kč Náklady řízení v celkové výši 3 525 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.