17 C 409/2022-39 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 domáhal po žalované zaplacení 12 057 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce (tj. [právnická osoba], [IČO]), celkem ve dvou případech zapůjčil žalovanému podle příslušných smluv o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a 14 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když v obou dvou případech své závazky ze smluv o zápůjčce nehradil řádně a včas. Pohledávky ze smluv byly právním předchůdcem žalobce postoupeny žalobci podle smlouvy o postoupení pohledávek jako novému věřiteli, z čehož žalobce vyvozuje svoji aktivní legitimaci. Před podáním žaloby žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to ve 45ti pravidelných týdenních splátkách po 349 Kč, a zaplatit k tomu úroky (29 % p.a.) a poplatky v souhrnné výši 6 674 Kč, dohromady tedy 15 674 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven na den 18. 6. 2020. Z předložené historie plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný na dluh z této smlouvy uhradil celkem toliko 9 175,03 Kč (v období od data uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek), následně však již na dluh z této smlouvy neuhradila ničeho. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným ke dni postoupení pohledávku ve výši 6 498,97 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 4 055,52 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 443,45 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 2. 2019 vzal soud za prokázané, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 60ti pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, a zaplatit k tomu úroky (29 % p.a.) a poplatky v souhrnné výši 12 283 Kč, dohromady 26 283 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 3. 4. 2020. Z předložené historie plateb žalované vzal soud za prokázané, že žalovaný na dluh z této smlouvy uhradil celkem 20 724,97 Kč (v období od data uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek), následně však již na dluh z této smlouvy neuhradil ničeho. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 5 558,03 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 3 390,03 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 2 168 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou posuzovaných smluv o zápůjčce byly postoupeny na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávek řádně vyrozuměn. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla postupně ve dvou případech uzavřena smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v souladu s uzavřenými smlouvami (zápůjčkami), avšak žalovaný porušil svou povinnost vrátit věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků, když na jednu zápůjčku (mladší) plnil jen v částečném rozsahu celkem 9 175,03 Kč a na druhou zápůjčku rovněž jen v částečném rozsahu celkem 20 724,97 Kč. Postoupení pohledávek z předmětných zápůjček z původního věřitele na žalobce posoudil soud dle § 1879 a násl. o.z. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle ust. § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb, když do prodlení se žalovaný dostal vždy ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti dluhu ze smlouvy (zde započalo prodlení) a to poté trvalo i nadále. S ohledem na tyto skutkové a právní závěry soud uzavřel, že je žaloba důvodná. Výrokem rozsudku pod bodem I. proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužné částky ve výši 6 498,97 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 8. 8. 2019 a ve výši 5 558,03 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 8. 2. 2019. Soud dále žalovanému uložil povinnost k zaplacení příslušenství přiznaných pohledávek žalobce, a to v podobě úroku z nesplacených jistin zápůjček a úroků z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Při stanovení výše odměny advokáta za zastupování žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Podle § 14b) odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 900 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 452 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 o. s. ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.