18 C 146/2023-30 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 14 877,46 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 16. 12. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] podle které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit do 16. 2. 2022 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatila pouze 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Pohledávka původního věřitele ze shora uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svoji aktivní legitimaci. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) a žádosti o úvěr vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den uzavření smlouvy, tj. dne 16. 12. 2020, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 se žalovaná zavázala uhradit do 16. 2. 2022 ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, když do doby podání žaloby zaplatila pouze 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované pouze na základě formuláře nazvaného žádost o úvěr, kdy z tvrzení žalované o současném statusu na mateřské dovolené vycházel pouze ze složenky a rodného listu (tyto však nijak neprokázal). Ze žádosti o úvěru soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se dále nikterak nezabýval tvrzením žalované, že její měsíční výdaje činí pouze 1 500 Kč, kdy k měsíčním výdajům na dopravu, jídlo a osobní náklady žalovaná uvedla částku 500 Kč, a to i přesto, že z dalších údajů v žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla, že je svobodná matka s vyživovací povinností k 1 dítěti mladšímu 26 let, bez vlastního bydlení, bez vlastního osobního účtu a s tvrzenými příjmy plynoucími pouze z rodičovského příspěvku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a jejich příloh vzal soud za prokázané, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována dopisem ze dne 21. 6. 2022. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vzal soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce odeslala žalované ještě před podáním žaloby výzvu k plnění dluhu ze smlouvy. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Při zkoumání schopností žalované úvěr splácet, ovšem právní předchůdce žalobkyně zjišťoval informace toliko o tom, jaké má žalovaná měsíční výdaje, ovšem bez dodání jakýchkoliv podkladů, které by prokazovaly správnost údajů uvedených v žádosti o úvěr (viz uvedená složenka a rodný list dítěte). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná matka s vyživovací povinností k 1 dítěti mladšímu 26 let, bez vlastního bydlení, bez vlastního osobního účtu a s tvrzenými příjmy plynoucími pouze z rodičovského příspěvku. Dle názoru soudu, musely být měsíční výdaje žalované mnohem vyšší než 1 500 Kč, a to především s ohledem na výchovu a potřeby nezletilého dítěte žalované. Vzhledem k výše uvedenému soud konstatoval, že právní předchůdce žalobkyně nezjistil řádně měsíční výdaje žalované, ze kterých byla zjišťována schopnost žalované splácet úvěr. Bez takového zjištění není možné řádně posoudit úvěruschopnosti na straně žalované. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru. Dále byla věc posouzena dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku 15 000 Kč, soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni toto plnění ponížené o částku 2 000 Kč, kterou již žalovaná uhradila. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a to ode dne následujícího od doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k zaplacení. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku představující část jistiny, část úroků z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu, zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nevznikl nárok žalobkyně na zaplacení smluvních úroků i úroků z prodlení od splatnosti určené ve smlouvě, ale až ode dne následujícího, co byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu, tedy od 22. 6. 2022. Stejně tak nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nákladů spojených s vymožením pohledávky, tedy náklady na výzvy, dopisy, SMS a telefonické hovory a dále nevznikl žalobkyni ani nárok na úhradu smluvní pokuty. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Částečně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když ta řádně a včas vyzvala žalovanou k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 2 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 900 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak činí náklady úspěšné žalobkyně 2 252 Kč, vzhledem k tomu, že žalobkyni byl přiznán nárok na úhradu částky 13 000 Kč, kdy požadovala uhrazení částky 14 877,46 Kč, byla žalobkyně úspěšná ze 74,76 %. S ohledem na výše sdělené celková náhradu nákladů řízení činí po zaokrouhlení na celé koruny 1 684 Kč a soud uznal žalovanou povinnou zaplatit je žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.