21 C 13/2023-17 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2022 po žalovaném domáhal zaplacení částky 31 850 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 28. 2. 2014. V žalobě uvedl, že poskytl žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, náklady úvěru byly sjednány ve výši 10 800 Kč, přičemž se skládaly z úroku ve výši 3 000 Kč, úplaty ve výši 7 350 Kč a poplatku ve výši 450 Kč, žalovaný před podáním žaloby zaplatil celkem částku 1 450 Kč, dnem 31. 3. 2014 se dostal do prodlení a dne 25. 3. 2015 nastala splatnost celého úvěru. Žalobce tak požadoval zaplatit částku 24 350 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. Podáním doručeným soudu dne 29. 3. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 18 300 Kč. Žalobce připustil, že v daném případě nebyla řádně splněna povinnost poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a v důsledku nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného je smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná. Požadoval tak zaplacení bezdůvodného obohacení v částce 13 550 Kč s úrokem z prodlení od 28. 5. 2022, když žalobce žalovaného vyzval dne 25. 5. 2022 k zaplacení, avšak žalovaný dluh nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jestliže žalobce vzal částečně zpět svoji žalobu (§ 96 odst. 1 o.s.ř.), a to dříve, než se ve věci konalo první jednání, tak soud, aniž by zjišťoval souhlas žalovaného s tímto zpětvzetím žaloby (§ 96 odst. 4 o.s.ř.), výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 28. 2. 2014 soud zjistil, že žalobce poskytl dne 28. 2. 2014 žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 800 Kč, tedy celkem částku 25 800 Kč v měsíčních splátkách. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 1 450 Kč. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že žalobce upomínkou ze dne 25. 5. 2022 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel dne 28. 2. 2014 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalovaný žalobci převzatou částku nevrátil, zaplatil mu pouze částku 1 450 Kč. Žaloba je po částečném zpětvzetí žaloby důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému dne 28. 2. 2014. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel při poskytování úvěru žalovanému jako spotřebiteli nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto je smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky dne 28. 2. 2014 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal částku 15 000 Kč a zaplatil pouze částku 1 450 Kč. Žalovaný neprokázal, že by žalobci zbytek převzatých finančních prostředků vrátil. Soud proto v souladu s § 2993 o. z. žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 13 550 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 25. 5. 2022. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 28. 5. 2022. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší úspěch, když řízení bylo vinou žalobce co do částky 18 300 Kč zastaveno. Žalovanému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.