21 C 172/2023-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 19 464,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 22. 4. 2021 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 22. 4. 2021 distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to celkem částku 16 900 Kč za poplatky (úrok) v celkové výši 4 225 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalované č. [bankovní účet] dne 22. 4. 2021 a byl splatný dne 22. 5. 2021. To vyplývá ze smlouvy o úvěru ve spojení s přehledem bankovních transakcí. Žalovaná neprokázala, že by dluh žalobci zaplatila, dluh nezaplatila ani po předžalobní upomínce zástupce žalobce ze dne 10. 5. 2023. To vyplývá z předžalobní výzvy. Žalovaná tak dluží žalobci na jistině úvěru 16 900 Kč a na poplatcích částku 2 564,95 Kč, tedy celkem částku 19 464,95 Kč. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že jí povinnost k zaplacení zanikla, zejména že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, jenž je v účinnosti od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), a to ustanovením § 2395 a násl. o.z. Povinnost žalované zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr se sjednaným poplatkem (úrokem) vyplývá z § 2399 o.z. ve spojení se smlouvou o úvěru. Žalovaná neprokázala, že by dluh žalobci zaplatila. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 19 464,95 Kč O povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, když šlo o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 21 % DPH a dále soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. l o.s.ř.).