38 C 190/2022-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soud dne 6. 10. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 29 054 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 26. 11. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 23 000 Kč. Úvěr ve výši 23 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 26. 11. 2021 bankovním převodem. Žalovaný dluží žalobci celkem 31 861,37 Kč, skládající se z jistiny 23 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 750 Kč, poplatku za službu klidné spaní 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ 165 Kč, poplatku za službu„ Informační servis sms“ 29 Kč, zákonného úroku z prodlení 2 037,37 Kč a účelně vynaložených nákladů 770 Kč za 33 SMS, 40 emailů a 12 telefonátů. Žalovaný neuhradil na dluh ze sjednaného úvěru ničeho, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně za prvních 90 dnů z prodlení z jistiny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nerozporoval tvrzení uvedená v žalobě. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů předložených žalobcem, (tj. ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 26. 11. 2021, smluvních podmínek, předžalobní výzvy, dokladu o vyplacení úvěru) zjistil, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy ze dne 26. 11. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 560 Kč. Žalovaný měl zaplatit celou dlužnou částku nejpozději dne 26. 12. 2021. Ke dni rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci celkem žalovanou částku s příslušenstvím. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně dne 25. 8. 2022, ten však na výzvu nereagoval. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy účinné po 31. 12. 2013, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (NOZ) za použití speciální právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění. Po právní stránce posuzoval soud danou věc podle § 2395 o. z., kdy platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., podle které žalobce coby úvěrující přenechal žalovanému částku ve výši 23 000 Kč (převedena na účet č. [bankovní účet]) a žalovaný se zavázal tuto částku žalobce ve stanovené lhůtě vrátit, a to včetně smluvního úroku – tj. poplatku ve výši 5 560 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1 968 obč. zák.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1 970 obč. zák.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Ve druhém výroku soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 29 054 Kč od 27. 12. 2021 do 26. 3. 2022, a to z důvodu, že smluvní úrok z prodlení nebyl mezi stranami sjednán. Podle čl. 6 všeobecných obchodních podmínek měl v případě prodlení dlužníka věřitel právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobcovy náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 453 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem tvoří náklady řízení ve věci úspěšného žalobce 2 905 Kč. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.