38 C 221/2023-70 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému dne 3. 7. 2023 zaplacení částky 232 110 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 19. 1. 2020, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru na nákup automobilu ve výši 211 150 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 50 měsíčních splátkách po 6 122 Kč, celkem měl včetně úroků a poplatků zaplatit 306 100 Kč. Finanční prostředky byly vyplaceny obchodníkovi převodem na jeho účet a tím byla uhrazena kupní cena zboží. Žalovaný uhradil na splátkách 37 200 Kč. Z důvodu opakovaného prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobce od smlouvy odstoupil dne 2. 2. 2021, což žalovanému oznámil. Odstoupení nabylo účinnosti dne 15. 2. 2021. Žalobce požaduje po žalovaném úhradu zbylé jistiny 180 150 Kč, běžné úroky 20 237 Kč, náklady na ukončení smlouvy 1 500 Kč, úhrady za upomínky 500 Kč a poplatek související s vozidlem 10 000 Kč smluvní pokuta, náklady na převoz vozidla 12 947 Kč a náklady za aukci 6 776 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil následující: Z obsahu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 19. 1. 2020 finanční prostředky 211 150 Kč za účelem úhrady kupní ceny za automobil. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet ve splátkách po 6 122 Kč včetně úroků a poplatků. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a žalobce od smlouvy odstoupil s účinností k 15. 2. 2021. Žalovaný dluží žalobkyni žalovanou částku v celkové výši 232 110 Kč s příslušenstvím sestávající z dlužné jistiny, obchodních úroků, úroků z prodlení, smluvní pokuty a poplatků. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 5. 10. 2023. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce splnil povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky ve smluvené výši za účelem nákupu automobilu a to převodem na účet obchodníka. Nebylo však tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dluh žalobci vrátil. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou částku spolu s příslušenstvím zaplatit. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, ve smyslu § 1970 občanského zákoníku proto žalobkyni přísluší též zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 11 606 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 260 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.