38 C 294/2023-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalované dne 25. 6. 5. 2023 zaplacení částky 213 330,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky 250 000 Kč, s tím, že čerpání úvěru započalo dne 31. 7. 2020. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách po 4 039,64 Kč. Žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas a k 18. 10. 2022 byl zůstatek úvěru zesplatněn. Na předžalobní upomínku odeslanou dne 31. 5. 2023 žalovaná nereagovala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil následující: Z obsahu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] finanční prostředky 250 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni splácet ve splátkách po 4 039,64 Kč, včetně úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti neplnila řádně a úrok byl k 18. 10. 2022 zesplatněn. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině 210 468,45 Kč, na úrocích částku ve výši 6 054,34 Kč, na úrocích z prodlení částku ve výši 17 074,22 Kč, poplatek za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 1 304,00 Kč, sankční poplatky ve výši 1 557,71 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 26. 6. 2023. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 31. 5. 2023. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila povinnost ze smlouvy, neboť žalované poskytla peněžní prostředky ve smluvené výši. Nebylo však tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dluh žalobkyni vrátila. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost jistinu s příslušenstvím zaplatit. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, ve smyslu § 1970 občanského zákoníku proto žalobkyni přísluší též zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 534 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 180 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.