38 C 343/2023-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu dne 17. 7. 2023 proti žalovanému zaplacení částky 72 554,72 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru Expres půjčka [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 66 000 Kč, které byly převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 457,22 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas a k 30. 1. 2023 byl zůstatek úvěru zesplatněn. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 62 108,63 Kč, obchodní úrok kapitalizován ke dni zesplatnění ve výši 4 481,30 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení k 28. 6. 2023 v částce 3 499,12 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroků kapitalizovaných k 28. 6. 2023 v částce 365,67 Kč, poplatky v celkové výši 2 100 Kč. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval žalobní tvrzení. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil následující: Z obsahu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] finanční prostředky 66 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet ve splátkách po 1 457,22 Kč, včetně úroků a poplatků. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a úvěr byl k 30. 1. 2023 zesplatněn. Žalovaný dluží žalobkyni žalovanou částku v celkové výši 72 554,72 Kč s příslušenstvím sestávající z dlužné jistiny, obchodních úroků, úroků z prodlení a poplatků. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 30. 6. 2023. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila povinnost ze smlouvy, neboť žalovanému poskytla peněžní prostředky ve smluvené výši. Nebylo však tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dluh žalobkyni vrátil. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost jistinu s příslušenstvím zaplatit. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, ve smyslu § 1970 občanského zákoníku proto žalobkyni přísluší též zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 903 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 4 020 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.