9 C 340/2022-28 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 500 Kč jako nedoplatek kapitalizovaného výživného za období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je dcerou žalovaného. Žalobkyně byla v období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022 studentkou [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti; kromě žalobkyně plní i vyživovací povinnost k synovi [jméno] [příjmení] (roč. [rok]). Žalovaný pracoval v předmětném období jako lékař v [anonymizována dvě slova] v [obec] s příjmem cca 120 000 Kč měsíčně. Příjmy žalovanému umožnují hradit žalobkyni výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně. Výživné za předmětné období činilo 220 000 Kč (tj. 11 měsíců x 20 000 Kč = 220 000 Kč). Z důvodu částečné platby na výživné se žalobkyně domáhá částky 173 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nezpochybnil tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě. 3. Z dokladu o studiu (č. l. 5 spisu) soud zjistil, že žalobkyně byla do 9. 6. 2022 studentkou [anonymizována čtyři slova]. 4. Ze zprávy ze dne 16. 1. 2023 (č. l. 15 spisu) soud zjistil, že žalovaný pracoval jako lékař v [anonymizována dvě slova] v [obec]. 5. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalobkyně byla v období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022 studentkou [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti; kromě žalobkyně plní vyživovací povinnost i k synovi [jméno] [příjmení] (roč. [rok]). Žalovaný pracoval v předmětném období jako lékař v [anonymizována dvě slova] v [obec]. 6. Okresní soud učinil právní závěr, že žalovaný má zákonnou vyživovací povinnost k žalobkyni jako dceři (§ 910 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Při určení výše výživného soud zhodnotil ve smyslu § 913 o. z. jednak odůvodněné potřeby žalobkyně a její majetkové poměry, jednak schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného. 8. Po tomto zhodnocení dospěl soud k závěru, že běžné potřeby žalobkyně (tj. strava, ošacení, bydlení) byly v období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022 navyšovány výdaji vznikajícími v souvislosti se studiem farmaceutické fakulty. 9. Při posuzovaní potřeb žalobkyně soud vyšel z úvahy, že potřeby dětí mohou být v moderní společnosti velmi rozsáhlé, a to vzhledem k přípravě na budoucí povolání (např. učební pomůcky, počítačové vybavení, jazyková příprava v zemi rodilých mluvčích, možnost absolvování nejrůznějších kurzů s přípravou na budoucí povolání souvisejících), kulturnímu a sportovnímu vyžití (lyžařské pobyty, koncerty a divadelní představení). Všechny tyto potřeby dítěte lze dozajista kvalifikovat jako potřeby oprávněné, neboť rozvíjejí osobnost dítěte. Za odůvodněné potřeby dítěte lze považovat za podmínek uvedených v § 917 o. z. i tvorbu úspor. Na druhou stranu také zpravidla platí, že možnosti rodičů uspokojovat potřeby dětí jsou vždy„ omezené“, a to zejména výší dosaženého platu či mzdy. 10. Žalovaný v rozhodném období dosahoval příjem jako lékař v [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalovaný však v průběhu řízení o vyživovací povinnosti k dítěti neprokázal soudu výši příjmů. Soud proto při stanovení výše příjmu žalovaného vycházel dle § 916 občanského zákoníku / 2012 ze zákonné domněnky, že příjem žalovaného v roce 2022 činil pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce, tj. částku 115 500 Kč měsíčně (tj. 25 x 4 620 Kč = 115 500 Kč). 11. Z domnělého příjmu žalovaného 115 500 Kč měsíčně při dvou vyživovacích povinnostech soud stanovil výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně (tj. cca 18 % z příjmu žalovaného), které odpovídá i životní úrovni žalovaného (§ 915 odst. 1 o. z.). 12. Při stanovení procentní výměry výše výživného (cca 18 % z příjmu) soud přihlédl k doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti ČR pro stanovení výše výživného (viz Ministerstvo spravedlnosti. Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti; dostupné na http://portal.justice.cz). 13. Kapitalizované výživné za předmětné období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022 by tedy činilo 220 000 Kč (tj. 11 měsíců x 20 000 Kč = 220 000 Kč). 14. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit 173 500 Kč jako doplatek kapitalizovaného výživného za období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022. 15. Pro úplnost lze dodat, že žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil tvrzení žalobkyně o výši dílčích plateb na výživné za období od 1. 7. 2021 do 31. 5. 2022. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně tvoří: Odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení 16 120 Kč za 2 úkony právní služby (1x převzetí věci, 1x sepis žaloby) dle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; tarifní hodnota: 173 500 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby: 8 060 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady žalobce tedy činí celkem 16 720 Kč.