14 C 199/2023-104 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 24. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 389,82 Kč s příslušenstvím, a to po částečném vzetí žaloby zpět. Tvrdila, že dne 5. 9. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle které poskytla na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 138,18 % ročně, a to prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 927 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni na poskytnutý úvěr vrátit 177 810 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti (ukončení pracovního poměru žalovaného), čemuž žalobkyně vyhověla. Po dobu odkladu od 17. 1. 2020 do 16. 10. 2020 neběžel žalovanému sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný následně využil ochranné doby v souvislosti s pandemií COVID-19, na jejímž základě se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobkyni. Žalovaný po konci odkladu splátek a konci ochranné doby, nehradil splátky řádně a včas, kdy za období od 17. 10. 2018 do 19. 7. 2021 uhradil žalobkyni na splátkách částku 148 175 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru prohlásila úvěr ke dni 22. 8. 2021 za splatný. Úvěrová jistina po zesplatnění činila 30 486,41 Kč a žalovaný po zesplatnění uhradil celkem 26 000 Kč. Žalobkyně kromě úhrady zbylých dlužných splátek požadovala smluvní pokutu ve výši 6 x 499 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. , hodnota, , 30, 31, 32, 33, 34 a dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením u těchto splátek ve výši 9 x 200 Kč. Z výše uvedených částek požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne 24. 8. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení ode dne 24. 8. 2021 do dne vyhotovení žaloby, tj. částku 7 171,82 Kč, a úrok z původní jistiny ve výši 90 % ročně od 24. 8. 2021 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významně skutečnosti:4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) a předsmluvního formuláře ze dne 5. 9. 2018 soud zjistil, že žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku a úrok ve výši úrokové sazby 138,18 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 5 927 Kč (celkem 177 810 Kč) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal platit žalobkyni smluvní pokutu.5. Z listiny nazvané doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 5. 9. 2018, vyplacena částka 70 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného.6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ve výši 47 000 Kč, své celkové měsíční výdaje ve výši 5 610 Kč. Z historie transakcí na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný přijímal každý měsíc na svůj účet částku pohybující se ve výši okolo 46 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, o., z pracovní smlouvy žalovaného se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., platového výměru a výpisů z registru SOLUS a registru klientských informací, vzal soud za prokázané, že žalovaný dostatečně doložil své měsíční příjmy a žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.7. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře a z dopisu žalobkyně ze dne 24. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyně o dvouměsíční odklad splátek a žalobkyně této žádosti vyhověla s tím, že byl vyhotoven nový splátkový kalendář.8. Z oznámení o využití ochranné doby v souvislosti s pandemií COVID-19 a dopisu žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaný využil ochranné doby a po dobu jejího trvání byla odložena doba úhrady jednotlivých splátek. Ochranná doba trvala od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, kdy následně začal platit nový splátkový kalendář.9. Z výzev k zaplacení ze dne 19. 7. 2021, 19. 4. 2021, 17. 8. 2021, 17. 4. 2020, 30. 10. 2020, 18. 5. 2021, 17. 4. 2020 a 17. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením jednotlivých splátek a to za měsíce březen 2020 – duben 2020 a březen 2021 – srpen 2021.10. Z dopisu ze dne 22. 8. 2021 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek, žalobkyně zesplatnila zbylý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě.11. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.12. Z tvrzení, které žalovaný nesporoval, a z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 174 175 Kč.13. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně dne 5. 9. 2018 poskytla žalovanému na jeho účet peněžní částku ve výši 70 000 Kč, a to za stavu, kdy smlouva o úvěru č. , hodnota, byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Přijetím částky 70 000 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 174 175 Kč, v době rozhodování soudu tudíž neměl žalovaný povinnost jakoukoliv další částku žalobkyni platit.14. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry účastníků byly posouzeny dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále soud vycházel z judikatury aplikovatelné na danou věc.15. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně pro rozpor s dobrými mravy.16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.19. Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy – v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku - musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Soud konstatoval, že přestože žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného (§ 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), je samotná smlouva o úvěru nemravná. Daná smlouva zněla na poskytnutí částky 70 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 138,18 % ročně, kdy žalovaný měl celkem uhradit žalobkyni částku 177 810 Kč.20. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.21. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo žalobkyni k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by žalobkyně bez úroku v této výši smlouvu o úvěru se žalovaným uzavřela. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.22. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2018 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 6 - 7 % ročně. Daná smlouva zněla na poskytnutí částky 70 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 138,18 % ročně, kdy žalovaný měl celkem uhradit žalobkyni částku 177 810 Kč. Na základě výzvy soudu vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, soud však v konečném výsledku