14 C 233/2024-21 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou se žalovaným uzavřel věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pohledávka byla žalobci postoupena. Žalobce tvrdil, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr splácet, a to zejména na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je žalobci splácet v minimálních splátkách jejichž konkrétní výše, počet a četnost mu měla být sdělena každý kalendářní měsíc. Žalovaný nesplácel řádně a včas v důsledku čehož právní předchůdce žalobce zbylý úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ke dni postoupení uhradil žalovaný částku , částka, . Žalobce požadoval úhradu částky , částka, s příslušenstvím. Žalobce zaslal žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k plnění, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, , avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Z obsahu listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , poskytl dne , datum, žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal každý 28. den kalendářního měsíce splácet žalobci poskytnout částku v minimálních splátkách jejichž konkrétní výše, počet a četnost mu měla být sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupném online na účtu Creditea www.creditea.cz.Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že původní věřitel ke dni , datum, postoupil pohledávku žalobci. Z písemného oznámení o postoupení a z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno na adresu, kterou nebyla uvedena ve smlouvě, a to na adresu , adresa, .Z přehledu splátek soud zjistil, že ke dni postoupení pohledávky evidoval původní věřitel úhradu částky celkem , částka, . Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho.Z písemné výzvy ze dne , datum, , odeslané dne , datum, bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do , datum, .O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce nepředložil jediný důkaz, kterým by prokázal, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet. Původní věřitel poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , aniž s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – úvěr splácet. Smlouva o úvěru je tudíž neplatná. Přijetím částky , částka, se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Žalovaný dosud vydal částku , částka, , v době rozhodování soudu měl tak žalovaný povinnost zaplatit žalobci částku , částka, a od , datum, byl se zaplacením v prodlení.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Povinností věřitele bylo ve smyslu ustanovení § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že věřitel spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ze kterého vyplývá, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnosti smlouvy, a to i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. K tomuto závěru vede také rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, ve věci C-679/18.V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – když soudu nebyl dodán jediný důkaz, který by prokazoval, že právní původní věřitel zkoumal s odbornou péčí schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku , částka, , ze které uhradil částku , částka, . Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci plnění ve výši , částka, . Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Nebylo zjištěno, zda a kdy se písemná výzva k plnění dostala do dispozice žalovaného, soud proto počátek doby prodlení vázal na datum doručení žaloby. Žaloba byla doručena fikcí dne , datum, , kdy mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak se od , datum, dostal se zaplacením do prodlení. Výrokem rozsudku pod bodem II pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela náhrada ve výši , částka, (z toho na zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši , částka, .Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobce přiznal soud žalobci oproti žalovanému právo na náhradu 63,12 % z celkových nákladů řízení, tj. částku , částka, , po zaokrouhlení na celé koruny nahoru. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobci k rukám jeho zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.