14 C 338/2023-40 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 14 403 Kč a příslušenství. Tvrdil, že žalovaný má ve svém výlučném vlastnictví jednotku [číslo] v budově [adresa], která je postavena na pozemku st. [číslo], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, v ulici [ulice] v obci [obec], [katastrální uzemí]. V uvedené budově vzniklo společenství vlastníků bytových jednotek, tj. žalobce. Žalovaný je žalobcovým členem a je povinen platit žalobci stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a pozemku včetně záloh na plnění spojená s užíváním bytu (služby) a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Tyto platby jsou specifikovány v přehledu předpisů úhrad, úhrady jsou splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíci. Žalovaný doposud nezaplatil žalobci předepsané platby v roce 2023 za měsíce červen, červenec a srpen, vždy ve výši 4 801 Kč měsíčně. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení. Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily výši celkem 351 Kč, jedná se o poštovné za odeslání upomínek dle ceníku České pošty, s.p., (3 x 27 Kč, 3 x 90 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval tvrzení uvedená v žalobě. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti: Z informace o jednotce a z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] se způsobem využití byt, vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa], která postavená na pozemku st. [číslo], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí]. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že dne [datum] byl zapsán žalobce. Ze stanov žalobce bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen platit žalobci příspěvky na správu domu a pozemku, rovněž zálohy na plnění spojená s užíváním bytu (služby) a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Platby byl žalovaný povinen platit k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Z měsíčního předpisu plateb bylo zjištěno, že pro předmětné období byl stanoven měsíční předpis plateb v celkové výši 4 801 Kč. Z písemných upomínek a z podacích archů soud zjistil, že žalobce neevidoval zaplacení měsíčních plateb ve výši 4 801 Kč v roce 2023 za měsíce červen, červenec a srpen a žalovaného o zaplacení celkem šestkrát upomenul. V upomínkách žalobce zároveň žádal žalovaného o zaplacení poštovného za odeslání upomínek, a to 3 x 27 Kč a 3 x 90 Kč. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobci předepsané měsíční platby ve výši 4 801 Kč v roce 2023 za měsíce červen, červenec a srpen, s platbami byl žalovaný v prodlení vždy od 21. dne příslušného měsíce. Žalovaný dále dlužil náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 351 Kč. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zejména z ustanovení § [číslo] a § [číslo]. Bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil žalobci platby, ke kterým byl povinen, výrokem rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný je povinen platit úroky z prodlení v tom kterém měsíci vždy ode dne následujícího po termínu splatnosti. Účelně vynaložené náklady ve výši 351 Kč vzniklé v souvislosti s upomínáním žalovaného jsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 občanského zákoníku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 700 Kč. Advokát poskytl žalobci dva úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.