12 C 239/2024-89 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala zaplacení 21 455 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 29. 7. 2020 pracovní smlouvu, na základě které pro žalovanou vykonávala práci vědecké pracovnice. Žalobkyně podala dne 28. 11. 2023 výpověď z pracovního poměru osobním předáním na pracovišti. Její pracovní poměr u žalované skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne 31. 1. 2024. Žalovaná po podání výpovědi žalobkyně vytvořila okamžité zrušení pracovního poměru a tvrdí, že pracovní poměr skončil 18. 1. 2024 tímto zrušením. Okamžité zrušení žalobkyni nedoručila. Žalovaná se dozvěděla o okamžitém zrušení pracovního poměru dne 29. 4. 2024 na Úřadu práce České republiky.Žalobkyně požadovala mzdu 17 260 Kč za období od 19. 1. 2024 do 31. 1. 2024 při hodinové mzdě 322,58 Kč za 53,50 hodin za období od 19. 1. do 31. 1. 2024, kdy nepracovala pro překážku na straně žalované. Žalovaná bránila žalobkyni v práci tím, že jí zakázala přístup na pracoviště. Pracovní úvazek byl sjednán na 7,75 hodin denně. Pracovní dny v uvedeném období připadly na 19., 22.-26. a 29.-31. 1. 2024. Nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou 4 195 Kč žalobkyně odvíjela od 13,33 pracovních hodin za období leden 2024 po 322,58 Kč. Náhrada mzdy a náhrada za nevyčerpanou dovolenou byly vypočteny z průměrného výdělku za období říjen až prosinec 2023.Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Bránila se tím, že pracovní poměr skončil k 18. 1. 2024 okamžitým zrušením z její strany. Uvedla, že postupovala v souladu s § 334 a § 336 zákoníku práce, adresovala žalobkyni zrušení pracovního poměru poštou na adresu jejího bydliště a nastala fikce doručení. Žalobkyně si okamžité zrušení pracovního poměru nepřevzala.Soud věc podřadil pod ust. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále také jen „zákoník práce“), protože před tímto datem byly učiněny úkony směřující ke skončení pracovního poměru.V řízení nebylo sporu v tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 7. 2020 pracovní smlouvu, na základě které žalobkyně pro žalovanou pracovala na pozici vědecké pracovnice. Žalobkyně podala dne 28. 11. 2023 výpověď z pracovního poměru a pracovní poměr měl skončit 31. 1. 2024 uplynutím dvouměsíční výpovědní doby podle § 51 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Žalovaná po podání výpovědi žalobkyně vyhotovila okamžité zrušení pracovního poměru z 28. 12. 2023 a zaslala ho 2. 1. 2024 poštou žalobkyni na dresu jejího trvalého bydliště , adresa, .Okamžité zrušení pracovního poměru patří mezi písemnosti, které je zaměstnavatel povinen doručovat zaměstnanci do vlastních rukou (§ 334 a § 334a zákoníku práce). Žalovanou zvolená služba provozovatele poštovních služeb vyhovuje podmínkám zákoníku práce pro doručování písemností.Podle ustanovení § 336 odst. 3 zákoníku práce nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.Podle § 336 odst. 4 zákoníku práce povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou okamžikem, kdy ke znemožnění doručení došlo.Z citovaných ustanovení vyplývá právní konstrukce, tzv. fikce doručení pro případ nepřevzetí písemnosti zaměstnancem po výzvě k vyzvednutí, která stanovuje, kdy se písemnost považuje za doručenou, i když ji zaměstnanec ve skutečnosti osobně nevyzvedl. K fikci doručení dochází po splnění stanovených podmínek. Jsou jimi nezastižení zaměstnance doručovatelem v místě doručování, uložení zásilky v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu, výzva s písemným oznámením zanechaná zaměstnanci, aby si písemnost vyzvedl do 15 dnů, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout, a konečně poučení o následcích odmítnutí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Pouze po splnění všech těchto podmínek se považuje zásilka za doručenou, přestože si ji zaměstnanec nevyzvedl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2697/2022).Z kopie obálky s doručenkou , Anonymizováno, soud zjistil, že pošta žalobkyni při doručování nezastihla a 3. 1. 2024 zásilku uložila. Obálka doposud obsahuje oddělitelnou část s nevyplněnými údaji o vyzvednutí a poučení o následcích nevyzvednutí zásilky.Ze zprávy České pošty, s. p. ze dne 13. 5. 2025 bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o dodání zásilky je do domovní schránky vloženo oznámení o uložení zásilky spolu s poučením, jestliže je součástí zásilky.V reakci na zprávu z 13. 5. 2025 soud České poště s. p. zaslal kopii označené obálky s doručenkou , Anonymizováno, . Z následné zprávy pošty ze dne 15. 5. 2025 bylo zjištěno, že po neúspěšném pokusu o doručení zásilky bylo do domovní schránky vloženo oznámení o uložení zásilky. Pracovnice však do domovní schránky nevložila poučení, které bylo součástí zásilky.Těmito důkazy soud považuje za prokázané, že Česká pošta s. p. žalobkyni nepoučila o následcích odmítnutí převzetí písemnosti a o následcích neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni proto nebylo řádně doručeno a nenastaly účinky, které zákon s tímto právním úkonem spojuje. Pracovní poměr žalobkyně proto okamžitým zrušením z 28. 12. 2023 neskončil a byl ukončen až uplynutím výpovědní doby 31. 1. 2024.Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 314/2021, kterého se dovolávala žalovaná, vychází ze skutkového stavu, kdy ve schránce adresáta byla ponechána listina s poučením, což se v tomto případě nestalo.Žalovaná dluží žalobkyni náhradu mzdy podle § 208 zákoníku práce, a to 17 260 Kč za období od 19. 1. 2024 do 31. 1. 2024 při hodinové mzdě 322,58 Kč za 53,50h, kdy nepracovala pro překážku na straně žalované. Žalovaná zakázala žalobkyni přístup na pracoviště. Pracovní úvazek byl sjednán na 7,75 hodin denně. Pracovní dny v uvedeném období připadly na 19., 22.-26. a 29.-31. 1. 2024.Nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou podle § 222 zákoníku práce - 4 195 Kč, tj. 13,33 pracovních hodin za období leden 2024 po 322,58 Kč.Náhrada mzdy a náhrada za nevyčerpanou dovolenou byla vypočtena z průměrného výdělku za období říjen až prosinec 2023, který žalobkyně doložila výplatními lístky za toto období.Splatnost náhrad nastala uplynutím měsíce února 2024, protože následoval po skončení pracovního poměru, a nejpozději 1. 3.2024 se žalovaná ocitla v prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1802 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud proto žalobě vyhověl.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v řízení uspěla a vynaložila náklady celkem 21 999 Kč. Jedná se o odměnu po 1 980 Kč za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast advokáta u dvou soudních jednání, s tím spojené 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 3 po 450 Kč, náhrada cestovného 6 076 Kč ze sídla advokáta k okresnímu soudu a zpět ke dvěma jednáním při ujetí 820 Kč, náhrada ztráty času 3 000 Kč na cestách 20 půlhodin po 150 Kč a zaplacený soudní poplatek 1 073 Kč (§ 7 a § 13 odst. 4, § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, vyhl. č. 475/2024 Sb., která stanoví výši tuzemských cestovních náhrad a stravného pro rok 2025 a zákon č. 549/1991Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů).