13 C 212/2025-33 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se svou žalobou ze dne 31. 7. 2025 domáhala určení, že žalobkyně není od 9. 5. 2017 vlastníkem motorového vozidla tovární značky , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále také jen „předmětné vozidlo“). V žalobě tvrdila, že žalobkyně byla vlastníkem předmětného osobního automobilu, které kupní smlouvou převedla na žalovanou dne 9. 5. 2017, když k úhradě kupní ceny a předání předmětného vozidla žalované došlo téhož dne. Kupující byla povinna zajistit přepis vozidla v registru vozidel dle čl. 1.4 kupní smlouvy. Žalobkyně podala žádost o změnu údajů na registr vozidel, ovšem žalovaná svou povinnost nesplnila a žalobkyně je do dnešního dne evidována jako vlastník a provozovatel v registru vozidel. Žalobkyni tak hrozí reální újma spočívající v odpovědnosti za případné přestupky proti pravidlům silničního provozu. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20. Na předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně žalovaná nereagovala.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 9. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně jako vlastník předmětného vozidla toto vozidlo prodala žalované za cenu 28 000 Kč. Tato částka byla vyfakturována daňovým dokladem č. , hodnota, a dle pokladního dokladu č. , Anonymizováno, byla žalovanou dne 9. 5. 2017 zaplacena v hotovosti. Předmětné vozidlo bylo žalované předáno na základě protokolu o předání vozidla č. , hodnota, ze dne 9. 5. 2017. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024 ke splnění povinnosti přepisu předmětného vozidla na její osobu, avšak bezúspěšně, viz potvrzení o podání zásilky ze dne 16. 6. 2024.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně přestala být vlastníkem předmětného vozidla ke dni 9. 5. 2017. K odpovídajícímu zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel nedošlo.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni zahájení řízení.Žalobkyně se domáhala svého nároku určovací žalobou podanou podle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, podle kterého se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti.Soud uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení, že není vlastníkem předmětného vozidla, naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení zůstává právní postavení žalobkyně nejisté.V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně přestala být vlastníkem předmětného vozidla okamžikem zaplacení kupní ceny prodávajícím a předáním vozidla dne 9. 5. 2017.Právní posouzení vplývá z § 2 079 a násl. občanského zákoníku, podle něhož se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupující odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Žalovaná neposkytla žalobkyni potřebnou součinnost při přepisu vozidla v registru vlastníků a provozovatelů vozidel. Žalobkyně je proto nadále zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník, resp. provozovatel a bez součinnosti žalované se jí nepodařilo dosáhnout změny v zápisu v registru vozidel. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ČR pl. ÚS 114/20, v němž se mimo jiné uvádí: „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“ Žalobkyně má na určení, že není vlastníkem vozidla naléhavý právní zájem, neboť v případě, že by byla nadále vedena jako jeho vlastník, může jí vzniknout újma, když zároveň prostřednictvím tohoto rozsudku bude moci dosáhnout požadované změny v registru vozidel.S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátčiny odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7, § 9 odst. 3 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 700 Kč. Advokátka poskytla žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem tvoří náklady řízení částku 17 064,50 Kč. Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.