14 C 301/2025-11 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalované dne 24. 7. 2025, zaplacení částky 26 925,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 3. 2022, kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou – spotřebitelkou. Žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tedy nesporovala žalobní tvrzení.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované – spotřebitelce – peněžní prostředky s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 3. 2022. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků posoudila s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala úvěr pravidelně splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 600 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Úroky z úvěru byly smluveny ve výši 16,90 % ročně. Žalovaná se dále zavázala platit žalobkyni poplatky dle ceníku. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas nesplácela. Z písemné upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou o řádné splácení upomínala. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 26. 10. 2024 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužných částek. Žalobkyně úhradu dlužných částek neevidovala. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 1. 7. 2025 dlužila žalobkyni částku 19 616,90 Kč na jistině dluhu, dále dlužila poplatky v celkové výši 2 493 Kč, na smluvním úroku částku 3 081 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 734,59 Kč.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované – spotřebitelky – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaná bude schopna poskytnuté peněžité prostředky splácet. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaná dlužné částky žalobkyni zaplatila, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalované povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 078 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále v paušální náhradě hotových výdajů za jeden úkon právně nezastoupené žalobkyně za sepis žaloby ve výši 300 Kč (§ 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.