9 C 60/2025-53 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 76 322,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdil, že žalobce uzavřel se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2023, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky v úhrnné výši 45 000 Kč a zaplatit úrok 0,643 % denně v pravidelných denních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) úvěru činila 620,71 %. Žalovaný plnil pouze částečně, když zaplatil částku v úhrnné výši 757,85 Kč. Nedoplatek jistiny tedy činí 44 242,14 Kč (tj. 45 000 Kč - 757,85 Kč = 44 242,14 Kč) a nedoplatek úroku činí 31 138,61 Kč. Celkový nedoplatek včetně poplatků tedy činí 76 322,07 Kč.2. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, tj. zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru Policie ČR hledaných osob. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vymezenými v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce také nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobce dále vycházel z informací získaných prostřednictvím licence AISP – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalobce vycházel i z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 54 100 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_, Anonymizováno, .pdf“).3. Žalovaný se žalobou částečně nesouhlasil. Nesporoval uzavření smlouvy o úvěru, převzetí peněz, jakož i výši nedoplatku na jistině. Uvedl, že dlužnou jistinu ve výši 44 242,14 Kč je ochoten žalobci vrátit, a to v navržených splátkách 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný postavil obranu proti žalobě na tvrzení, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného nedostatečně, neboť nezkoumal běžné výdaje žalovaného. Kromě toho v žalobě uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy.4. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce uzavřel se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2023, na základě které se žalovaný zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky v čerpané výši 45 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 0,643 % denně v pravidelných denních splátkách (viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2023). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru činila 620,71 %. Žalovaný plnil pouze částečně, když zaplatil částku v úhrnné výši 757,85 Kč; nedoplatek jistiny činí 44 242,14 Kč (nesporné tvrzení). Nedoplatek ujednaného úroku činí 31 138,61 Kč.5. Soud učinil právní závěr, že žalobce jako úvěrující uzavřel se žalovaným jako spotřebitelem a úvěrovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, na základě které se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžité prostředky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 citovaného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.8. Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV.ÚS 702/20).9. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce porovnával před uzavřením spotřebitelského úvěru příjmy a výdaje žalovaného za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti (viz bod 2 odůvodnění). Při tomto posuzování však došlo k podhodnocení výdajové složky žalovaného, když výdaje žalovaného na živobytí byly zohledněny toliko ve výši 5 000 Kč a 2 000 Kč měsíčně (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Toto podhodnocení pak vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, ačkoliv ve finančních možnostech žalovaného nebylo splácet poskytnutý úvěr v úhrnné výši 45 000 Kč a zaplatit ujednaný úrok.10. Soud proto učinil právní závěr, že úvěruschopnost žalobce nebyla posouzena důkladně ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž ve finančních možnostech žalovaného nebylo poskytnutý úvěr a ujednané úroky splatit.11. Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2023 je proto dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (absolutně) neplatná.12. Smlouva je neplatná i z důvodu rozporu smlouvy s dobrými mravy (§ 588 o. z.), když RPSN úvěru činila nepřiměřených 620,71 % ročně.13. Žalovaný je proto povinen žalobci vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Soud proto žalobě vyhověl v části, ve které se žalobce domáhá doplatku jistiny ve výši 44 242,14 Kč.15. Na návrh účastníků soud stanovil splátkový kalendář ve výši 1 500 Kč měsíčně.16. Žaloba pak byla zamítnuta v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 32 079,93 Kč (tj. 76 322,07 Kč – 44 242,14 Kč = 32 079,93 Kč) spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 941,32 Kč počínaje od 31. 5. 2024 do zaplacení.17. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.18. Každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud proto rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému účastníku nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení.