13 C 366/2025-29 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení částky 25 898,29 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. O konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byla žalovaná vyrozuměna e-mailem prostřednictvím rozpisu plateb, tento rozpis byl dále dostupný online na účtu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala hradit také smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě o úvěru. Žalovaná nehradila řádně a včas, když na dluh uhradila pouze 12 500 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s účinností ke dni 28. 4. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 25 898,29 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 648,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 774,92 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 20 908,91 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a sjednaných úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 19 708,91 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena ohledně její úvěruschopnosti doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení uvedená v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2025 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 60 % p. a., dále uhradit poplatky (poplatky za upomínky, poplatky za osobní návštěvu atp.), a to v minimálních měsíčních splátkách vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. O konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byla žalovaná vyrozuměna e-mailem prostřednictvím rozpisu plateb, tento rozpis byl dále dostupný online na účtu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Sjednaný úrok dle smlouvy činí 60 % a RPSN odpovídá částce 81,02 % (viz smlouva). Původní věřitel žalované poskytl 30 000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr uhradila 12 500 Kč (viz tabulka umoření dluhu). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (viz předžalobní výzva z 29. 7. 2025 včetně oznámení o postoupení a smlouva o postoupení). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 60 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v březnu 2022 celkem 8,86 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně, nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 17 500 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 12 500 Kč (30 000 Kč mínus 12 500 Kč, tj. 17 500 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 30. 7. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 4. 8. 2025 (pondělí). Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu do 13. 8. 2025, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím od 14. 8. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy částečně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tato řádně a včas vyzvala žalovanou k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobkyni v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 837 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 1 200 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14 b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, tedy celkem na částku 1 500 Kč + 21% DPH. Celkem tak činí náklady částečně úspěšné žalobkyně 2 652 Kč. Žalobkyně byla úspěš