15 C 169/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 31 595,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel dne 12. 9. 2023 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 878 Kč, a to formou 52 týdenních splátek. Žalovaná však své závazky neplnila řádně a včas. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobce. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 13 685,03 Kč, dlužného poplatku ve výši 10 410,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 096,57 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 685,03 Kč za období od 28. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 673,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 685,03 Kč za období od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná tyto své dluhy neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tj. nesporovala tvrzení v ní uvedená.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Žaloba je z části důvodná.Soud zjistil skutkový stav, z něhož vyplývá, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , podepsal dne 12. 9. 2023 se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 954 Kč a pojistným ve výši 1 954 Kč, a to formou 52 týdenních splátek, přičemž prvních 51 splátek mělo být ve výši 556 Kč a poslední ve výši 522 Kč (viz citovaná smlouva přiložená k žalobě). Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobce (viz citovaná smlouva o postoupení pohledávek přiložená k žalobě).Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednané efektivní úrokové sazby ve výši 99 % ročně s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z., kdy ve smlouvě uvedený poplatek není ničím jiným, než právě smluvním úrokem. Nemravnost ujednání o hrazení úroku je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen) v září 2023 9,5 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než desetinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 12 220 Kč, když žalovaná na dluh již hradila 2 780 Kč (15 000 Kč mínus 2 780 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalované byla doručena výzva k plnění. Právní předchůdce žalobce, ale i žalobce doručovali výzvy žalované na adresu , adresa, , avšak adresa žalované je , adresa, . Proto soud vyšel z toho, že žalobce vyzval žalovanou k plnění až prostřednictvím žaloby, kdy tato do dispoziční sféry žalované došla dne 7. 10. 2025 (viz závada na č.l. 12 spisu). Od 13. 10. 2025 je proto žalovaná s vrácením rozsudkem přiznané částky bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto soud žalobci přiznal i úrok z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, jakož i splatnosti jednotlivých nároků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (výrok II.).Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci by podle míry procesního úspěchu a neúspěchu náležela náhrada nákladů řízení žalované, avšak té žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).Splatnost plnění uloženého žalované potom soud stanovil v obecné lhůtě dle věty první § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.