37 C 262/2025-75 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2025 po žalované zaplacení částky 87 622,90 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Tvrdila, že se žalovanou uzavřely dne 27. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 63 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 27. 2. 2024. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala vrátit žalobkyni půjčené peněžní prostředky ve výši 63 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 68,34 % ročně, tedy celkem 185 184 Kč ve 48měsíčních splátkách. Žalovaná plnila pouze částečně, když zaplatila částku ve výši 32 296 Kč (tj. 8 x 3 987 Kč, 1 x 200 Kč, 2 x 100 Kč). Nedoplatek na úvěru tedy činí 87 622,90 Kč (z toho původní jistina 60 354,23 Kč). Jelikož žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně tak v souladu se smluvním ujednáním smlouvy zesplatnila celý úvěr ke dni 27. 2. 2025. Žalovaná dále nezaplatila ani ve smlouvě ujednanou smluvní pokutu jako sankci za prodlení s plněním dluhu v kapitalizované výši 15 445,90 Kč.Žalobkyně v rámci podání ze dne 14. 11. 2025, kterým reagovala na výzvu soudu ze dne 29. 10. 2025, vzala žalobu částečně zpět s tím, že nepožaduje zaplatit ve smlouvě o úvěru ujednaný úrok ve výši 68,34 % ročně, ale toliko ve výši 30 % ročně. S přihlédnutím k další dílčí úhradě dluhu ve výši 100 Kč žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl takto:a) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 601 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně- z částky 66 701 Kč od 1. 3. 2025 do 8. 4. 2025,- z částky 66 601 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení.b) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 14 219,68 Kč.c) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 30 % ročně z částky 60 354,23 Kč od 1. 3. 2025 do 24. 3. 2025.d) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok 12,75 % ročně z částky 60 354,23 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 3. 2025 dosáhne částky 222 220 Kč.Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 6. 12. 2025 s tím, že se žalobou nesouhlasí. Nesporovala, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2024 převzala od žalobkyně částku ve výši 63 000 Kč, přičemž plnila toliko částečně, když zaplatila částku v úhrnné výši 32 296 Kč. Nedoplatek jistiny tedy činí 30 704 Kč (tj. 63 000 Kč – 32 296 Kč = 30 704 Kč). Žalovaná tedy uznala žalobu v části 30 704 Kč co do výše důvodnou a zároveň zažádala o splátkový kalendář částky ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná dále tvrdí, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť odporuje dobrým mravům z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku (21 Cdo 1484/2004), tj. úroku ve výši 68,34 % ročně.Výrokem IV. tohoto rozsudku bylo řízení k částečnému zpětvzetí ze dne 14. 11. 2025 dle ust. § 96 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) zastaveno.Soud o skutkovém stavu z předložených listinných důkazů na č. l. 6-44 spisu a nesporných tvrzení uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 27. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle které byl dne 27. 2. 2024 žalované poskytnut úvěr ve výši 63 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně ve 48měsíčních splátkách po částce 3 987 Kč, tj. celkem 185 184 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Žalovaná plnila pouze částečně a nepravidelně, když zaplatila částku ve výši celkem 32 296 Kč (tj. 8 x 3 987 Kč, 1 x 100 Kč dne 26. 2. 2025, 1 x 200 Kč dne 1. 3. 2025 a 1 x 100 Kč dne 8. 4. 2025). Nedoplatek jistiny úvěru tedy činí 30 704 Kč (tj. 63 000 Kč – 32 296 Kč = 30 704 Kč). Žalobkyně uplatnila proti žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty s odkazem na bod 6.1. a 6.5. smlouvy a zesplatnila celý úvěr ke dni 27. 2. 2025.Z úřední činnosti je soudu známé, že žalobkyně se domáhala proti žalované samostatnou žalobou vedenou pod sp. zn. 9 C 294/2025 doplatku úvěru ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 10. 2023, na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit půjčené peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 66,27 % ročně, tj. celkem 286 800 Kč ve 48měsíčních splátkách (viz smlouva o úvěru ze dne 12. 10. 2023).Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.Soud se zabýval otázkou, zda předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Právní posouzení věci vychází z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na postavení žalované jakožto spotřebitelky.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 „neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ „V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.“V souzené věci byla účastníky sjednána úroková sazba byla stanovena na 68,34 % ročně. Soud toto ujednání shledal v rozporu s dobrými mravy dle citované právní úpravy a rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, porušuje základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Předmětná smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 o.z., a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Soud proto výroky II. a III. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení ve smlouvě ujednaných úroků, jakož i ujednané smluvní pokuty.Právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným soud pak dále posoudil dle § 2993 odst. 1 o.z., podle kterého plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil, když žalované bylo plněno, aniž by tu byl platný závazek.V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 63 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 27. 2. 2024. Ze strany žalované došlo k úhradě částky ve výši 32 296 Kč, nedoplatek jistiny úvěru tedy činí 30 704 Kč (63 000 Kč – 32 296 Kč = 30 704 Kč). Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované podle § 2993 o.z., neboť žalovaná obdržela plnění z absolutně neplatného právního jednání.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Žalovaná je v prodlení s plněním dluhu od 1. 3. 2025, neboť k úhradě dluhu byla vyzvána oznámením žalobkyně ze dne 27. 2. 2025. Soud proto žalované výrokem I. uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 704 Kč, odpovídající rozsahu jejího bezdůvodného obohacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 704 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení.Na návrh žalované soud stanovil přiměřený splátkový kalendář (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Při stanovení splátkového kalendáře ve výši 1 000 Kč měsíčně soud přihlédl k celkové výši dluhu, majetkovým a sociálním poměrům žalované, jakož i oprávněnému požadavku žalobkyně na brzkou úhradu dluhu. Vzhledem k výši tohoto dluhu, jakož i výši dalšího dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 10. 2023 (viz nárok žalobkyně vedený u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 294/2025) nebylo možné stanovit splátky nižší, neboť po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby na plnou úhradu dluhu čekala delší než stanovenou dobu. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s §