20 C 210/2021-72 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala, po částečném zastavení řízení, po žalovaném zaplacení částky 51 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 696,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 680 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 10,79 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a náhradu nákladu řízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně 18 250 Kč představující náklady na úvěr, když celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy a na předmětnou pohledávku uhradil pouze 4 250 Kč. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání, na kterém provedl předložené důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. Žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum]. Z žádosti, listiny finanční analýzy a credit scoringu ze dne [datum], z dohody o změně pracovní smlouvy, z pracovní smlouvy, z potvrzení o výši příjmu srpen až říjen 2017, ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že čistí příjem žalovaného činí cca 24 397 Kč měsíčně, celkové výdaje činí 13 298 Kč měsíčně, z toho 1 500 Kč splátky, bydlení 6 798 Kč, strava 4 000 Kč, a ostatní výdaje 1 000 Kč, je vdaná a jen jedna osoba je výdělečně činná. Žalovaná měla uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Dále soud zjistil, že mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalované při podpisu smlouvy poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit celkové náklady úvěru ve výši 18 250 Kč, když tato částka se skládá z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, za správu úvěru 5 500 Kč, hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč a úroku za celé období ve výši 28% z poskytnuté jistiny. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit 13 měsíčními splátkami ve výši 3 250 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] bylo zjištěno, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba] Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka [číslo]), když žalovaná byl informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne 24. 7. 2020 Předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, a to do 2. ledna 2020. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., když předchůdkyně před uzavřením posoudila úvěruschopnost žalované. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 250 Kč, když celkově uhradila pouze 4 250 Kč, tedy ačkoliv žalobkyně své povinnosti poskytnutou peněžní prostředky žalované splnila, žalovaná svým povinnostem nedostála, jelikož sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas. Soud proto přiznal žalobkyni, na kterou byla pohledávka posléze postoupena, právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny, a to ve výši 20 750 Kč. 8. Soud naopak nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek, úvěr ve výši 28%, za správu úvěru 5 500 Kč Soud tato ujednání posoudil jako neplatná, když co se týká poplatku za hotovostní úvěr a správu úvěru, pak je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Když takové sjednání poplatku je v rozporu s § 115 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který zakazuje vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na poskytnutí doplňkové služby. Možnost poskytnutí úvěru byla bez jakéhokoliv opodstatnění automaticky spojena s povinností zákazníka hradit úvěr hotovostním inkasem. Soudu přitom není zřejmé, proč by poskytnutý úvěr nemohl být splácen bezhotovostně, tedy bez dalšího navyšování nákladů dlužníka. Zákazníkovi bylo v dané věci v podstatě dáno na výběr poskytnutí peněz v hotovosti ihned při sjednávání smlouvy, avšak při strpění platby za hotovostní inkaso anebo neposkytnutí úvěru vůbec. Ačkoliv měl dlužník dle bodu III bod 6 smlouvy možnost hradit splátky i bezhotovostně, nárok úvěrujícího na úhradu poplatku tímto nebyl jakkoliv dotčen a žalovaná by tak byla povinen k jeho úhradě, i když by předchůdkyni žalobkyně nevznikly žádné náklady s výběrem splátek v hotovosti. Jak známo podobné typy smluv o úvěru spotřebitelé zpravidla uzavírají v situaci, kdy nutně potřebují získat ihned určitou finanční částku, proto pochopitelně zvolí okamžité poskytnutí peněžních prostředků i za situace, kdy jsou s tímto spojeny další náklady. Je zřejmé, že se jedná spíše o další poplatek, kterým se předchůdkyně žalobkyně snaží navýšit svůj zisk. K tomuto je možno dále poukázat, že uvedený názor pak zastávají rovněž jednotlivé krajské soudy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 42 ICm 4014/2015-23 ze dne 3. 12. 2015, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. KSPA 60 INS 5615/2015 ze dne 11. 12. 2015 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 ICm 4880/2015 ze dne 20. 9. 2016). 9. Co se týká na poplatku za správu úvěru, pak tento poplatek přesahuje 20% celkové půjčené částky, kdy není z ničeho zřejmé, na základě jakých oprávněných požadavků žalobkyně toto požaduje, když opětovně pouze využila situace, kdy žalovaná byla nucena si vzít půjčku za jakýchkoliv podmínek. S tím souvisí i požadované úroky z prodlení, které nejen, že nejsou vyčísleny, ale přesahují trojnásobek úroků poskytovaných v té době bankami (viz ARAD), což je rovněž dle § 580 o.z. v rozporu s dobrými mravy, a proto soud celkové vedlejší ujednání posoudila jako neplatné. S ohledem na neplanost jednotlivých vedlejších položek je neurčité, a tedy rovněž i neplatné ujednání o době splácení, tedy první konkrétní lhůta k zaplacení dlužné částky byla žalované sdělena až ve výzvě ze dne 1. 12. 2020, kdy lhůta k zaplacení byla stanovena na 2. 1. 2021, tedy od 3. 1. 2021 se žalovaná dostala v souladu s § 1970 o. z. do prodlení. Ve zbývající části, soud žalobu s ohledem na výše uvedené, zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měla větší úspěch žalovaná, avšak s ohledem na skutečnost, že jí žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.