13 C 153/2021-45 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 812,60 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] přičemž finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které byly žalovanému na základě této smlouvy poskytnuty, byly určeny výhradně k financování investičních nebo provozních potřeb v souvislosti se zahájením nebo rozvojem podnikatelské činnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 937 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce a dále se zavázal hradit rovněž příslušné poplatky dle ceníku žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením předmětné smlouvy prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Konkrétně žalobkyně za tímto účelem porovnávala příjmy a platby žalovaného zjištěné z jeho účetní a obratové historie v rámci banky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a ani přes výzvy žalobkyně dlužné splátky neuhradil, využila žalobkyně svého oprávnění prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni 4. 6. 2020. Žalovaný pak zůstal ke dni zesplatnění žalobkyni dlužen 48 513,39 Kč na jistině a 1 299,21 Kč na úroku, kdy tuto částku ke dni podání žaloby neuhradil, ačkoli byl k tomu vyzván také předžalobní upomínkou. Vedle výše uvedené částky žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 5. 6. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 1. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 50 000 Kč, jež měly být jednorázově převedeny z úvěrového účtu žalovaného na jeho běžný účet vedený u žalobkyně. Poskytnuté finanční prostředky měly být ze strany žalovaného spláceny spolu s úrokem ve výši 9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 937 Kč splatných vždy k 20. kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 1. 2020. Platby žalovaného na jeho splatné peněžité dluhy měly být přitom dle článku III. bodu 3. smlouvy započteny primárně na úhradu škod a nákladů vynaložených žalobkyní, dále na úhradu cen souvisejících s úvěrem a smluvních pokut, dále na úhradu úroků z úvěru, poté na úhradu úroků z prodlení a konečně na splátky úvěru. V článku V. bodě 2. písm. b) smlouvy bylo ujednáno oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za okamžitě splatný a povinnost žalovaného v takovém případě zaplatit své splatné dluhy v termínu určeném žalobkyní, a to dle článku V. bodu 1. písm. c) smlouvy mimo jiné v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jistiny nebo úroků, popřípadě cen souvisejících s úvěrem po dobu delší než jeden měsíc. Obsahem článku I. bodu 3 smlouvy byl výslovný závazek žalovaného použít úvěr„ výhradně za účelem financování investičních nebo provozních potřeb v souvislosti se zahájením nebo rozvojem jeho podnikatelské činnosti.“ Žalovaný byl ve smlouvě kromě rodného číslo označen rovněž prostřednictvím IČO a vedle adresy jeho trvalého pobytu zde bylo uvedeno i sídlo jeho podnikání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník. Tato smlouvy byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] po vyplnění informačního dotazníku týkajícího se financování jeho podnikání. 4. Dle doloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaný úvěr čerpal dne [datum]. 5. Dopisem ze dne 2. 5. 2020 bylo žalovanému sděleno, že mu v souvislosti s poskytnutým úvěrem vznikl vůči žalobkyni dluh po splatnosti a byl vyzván k úhradě tohoto dluhu. Zároveň byl upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí nejpozději do 3. 6. 2020, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru. Následně již bylo žalovanému dopisem ze dne 6. 6. 2020 oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 4. 6. 2020. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 7. 2020. 6. Z doložené inkasní bilance plyne, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a jak byly tyto úhrady započteny na jistinu a úroky. 7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Z výše citovaných ustanovení smlouvy a z označení žalovaného v této smlouvě jednoznačně vyplývá, že smluvní vztah vzniklý mezi účastníky byl uzavřen v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, kterému byl úvěr poskytnut výhradně za účelem hrazení jeho podnikatelských aktivit. Na vztah mezi účastníky proto nedopadá úprava zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalobkyně tedy neměla povinnost zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. 9. Žalobkyně své povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy dostála a žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, oproti tomu žalovaný svou povinnost úvěr řádně splácet porušil, v důsledku čehož byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit tak, jak to předpokládá § 1931 občanského zákoníku:„ Bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Jelikož žalovaný žalobkyni požadovanou dlužnou jistinu a úroky za poskytnutí úvěru po zesplatnění neuhradil, soud jej k úhradě těchto nároků zavázal. 10. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné jistiny a úroků také zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení přitom žalobkyně vzhledem k právní úpravě zavedené zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19 požadovala nikoli již od prvního dne prodlení, nýbrž až od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 193 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 993 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Toto ustanovení bylo použito s ohledem na skutečnost, že v projednávané věci bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. 10 C 126/2020, 6 C 250/2019, 16 C 45/2019), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.