13 C 207/2020-70 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 59 017 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 120,79 % ročně žalobkyni splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 292 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomocí zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta, na základě něhož bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. K této smlouvě byl následně dne [datum] mezi účastníky uzavřen na žádost žalovaného dodatek, jímž došlo k úpravě splátkového kalendáře, za což se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni odměnu ve výši 4 292 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 22. 1. 2018. Do dne zesplatnění žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku 51 504 Kč a po dni zesplatnění uhradil ještě částku 8 800 Kč. Žalobkyni pak mělo vzniknout právo na zaplacení jistiny v celkové výši 34 017,53 Kč sestávající jednak ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dále z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění, které se v souladu se smlouvou staly součástí nové jistiny úvěru (žalobkyně přitom požadovala zaplacení této nové jistiny pouze ve výši 34 017 Kč), právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž se jednalo o celkem dvě splátky (celkově žalobkyně požadovala na těchto smluvních pokutách 998 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % vždy z částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v závislosti na částečných úhradách po dni zesplatnění úvěru za každý den prodlení, kdy tuto žalobkyně požadovala za období od 24. 1. 2018 do 24. 8. 2020, tj. ve výši 24 002 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 81,88 % ročně vždy z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru v závislosti na částečných úhradách po dni zesplatnění úvěru za období od 24. 1. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 123 609 Kč (za období od 24. 1. 2018 do 12. 3. 2018 žalobkyně tento úrok kapitalizovala částkou 3 708,96 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně vždy z částky odpovídající součtu zbývající nové jistiny úvěru v závislosti na částečných úhradách po dni zesplatnění úvěru a smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek za období od 24. 1. 2018 do zaplacení (za období od 24. 1. 2018 do 12. 3. 2018 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala částkou 451,16 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo ze strany České národní banky uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem v 24 měsíčních splátkách po 4 292 Kč splatných vždy nejpozději k 22. dni každého kalendářního měsíce, kdy výše úrokové sazby činila 120,79 % ročně. K této smlouvě žalobkyně doložila také předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a splátkový kalendář, z něhož je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 3. 10. 2016. Dle doloženého dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně žalovanému dne 30. 9. 2016 vyplatila částku 50 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Dne [datum] byl k předmětné smlouvě uzavřen dodatek, na základě něhož byl žalovanému na jeho žádost povolen odklad splátky, přičemž se žalovaný jako odměnu za tento odklad zavázal uhradit žalobkyni částku 4 292 Kč. K tomuto dodatku žalobkyně doložila předsmluvní formulář obsahující informace vztahující se k tomuto dodatku a splátkový kalendář upravený v důsledku tohoto dodatku. 5. Žalobkyně dále doložila dokument s názvem„ Hodnocení klienta“ podepsaný žalovaným, kam žalovaný uvedl svůj pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 14 500 Kč. K tomuto žalobkyně doložila pracovní smlouvu žalovaného ze dne 1. 4. 2015, v níž byl pracovní poměr žalovaného sjednán na dobu určitou do 31. 3. 2016, dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 3. 2016, kterou došlo prodloužení pracovního poměru žalovaného do 31. 3. 2017, výplatní pásku za měsíc květen 2016, dle které činila čistá mzda žalovaného za tento měsíc 14 738 Kč, výplatní pásku za měsíc červen 2016, dle které činila čistá mzda žalovaného za tento měsíc 14 551 Kč, výplatní pásku za měsíc červenec 2016, dle které činila čistá mzda žalovaného za tento měsíc 15 363 Kč a výplatní pásku za měsíc srpen 2016, dle které činila čistá mzda žalovaného za tento měsíc 14 543 Kč. Dále byla v předmětném formuláři v sekci„ Výdaje“ na řádku označeném„ Nájemné, inkaso, doprava, ostatní“ uvedena částka 4 000 Kč a na řádku označeném jako„ Úvěrovaný + manžel/ka (partner/ka) byla uvedena částka 3 800 Kč. Konečně zde bylo uvedeno, že žalovaný žije v družstevním bydlení. Disponibilní zdroje žalovaného tak podle hodnocení žalobkyně činily 6 700 Kč měsíčně. Žalobkyně pak doložila také výpis z registru SOLUS ze dne 27. 9. 2016, dle něhož neměl mít žalovaný žádné závazky po splatnosti a výpis z nebankovního registru klientských informací ze dne 21. 9. 2016, dle něhož CBS skóre žalovaného činilo 327, kdy však z tohoto výpisu není zřejmé, co má tento údaj konkrétně vypovídat o předpokládané platební morálce žalovaného. 1. Z karty klienta je dále zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 60 304 Kč. 1. Upomínkami ze dne 22. 11. 2017 a 27. 12. 2017 měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru, přičemž byl rovněž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů. 1. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále prokazatelně vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 8. 2020, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím archem ze dne 6. 8. 2020 a v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do 15 dnů od data odeslání této upomínky. 1. Z žalobkyní předloženého„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ soud s ohledem na níže uvedené skutečnosti neučinil žádné skutkové závěry ve věci. 1. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro žalobkyni proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 1. Výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mí